Kterou českou filmovou komedii z minulých let považujete za nejlepší a proč?

Klára: Nejlepší komedií všech dob jsou pro mě Světáci. Téměř improvizace šestice hereckých osobností, co slovo, to perla. Ale mezi mé oblíbené patří taky o poznání méně známý film režiséra Oldřicha Lipského Happy end. Když dodám, že scénář je dílem Miloše Macourka a v hlavní roli zářil Vladimír Menšík, nebude nikdo pochybovat o tom, že jde o skvělou komedii. Základním fórem filmu je jednoduchý princip dotažený do nejmenšího detailu. Všechno se odehrává pozpátku. Poprava je zrozením, na odpověď „děkuji, dobře" položíte otázku „jak se vám vede?". Nemá smysl to blíže popisovat, to musíte vidět. Nikdy mě taky neomrzí Homolkovi, Svatba jako řemen, Zítra to roztočíme, drahoušku!, Na samotě u lesa, Jára Cimrman, ležící, spící, ...

Jiří: Plně se ztotožňuji s kolegyní, snad jen doplním - Jako jed!, Co je vám,doktore? s vynikajícím Zdeňkem Svěrákem. To je mně sympatický humor a zvláštně depresivní atmosféra dob minulých.

Kde je v pomyslném žebříčku Penzion pro svobodné pány?

Klára: Vysoko, vysoko.

Jiří: Je pravdou, že tato komedie není reprízována tak často, jako jiné a mnohdy nepovedené pokusy o komedie. Možná právě proto, že je to komorně obsazený, krásně civilně zahraný příběh bez zvláštních efektů. Dnes je v trendu polopočítačová show, zelená hlava, velké uši, není poznat, zda jde o koně, nebo je to opička. Flek - či nějak tak se to jmenuje.

Co jste si myslel, když jste se dozvěděl, že budete hrát roli, kterou proslavil Josef Abrhám?

Jiří: Uf! Aj! Jejda, jejda! Proč zrovna já?! Proč vlastně ne? To zase budou srovnávat! Těším se?!

Je to spíš svazující nebo motivující, že vaše postavy hrály jedny z našich nejlepších herců poslední doby, tedy Iva janžurová a již zmiňovaný Josef Abrhám?

Klára: Dodala bych z nejlepších komediálních hereček, těch je totiž pomálu. Je to hodně vysoká laťka, ale na to se při zkoušení nedá myslet, není kdy. Z obav žádný pořádný fór nevzejde.

Jiří:Já nemám opravdu rád, když se srovnává filmová předloha, či představitel, s divadelní formou. A že jsem se s tím nesetkal poprvé, ze začátku jsem se tím trochu nechával vykolejit. Když jsme zkoušeli Šakalí léta, ozývalo se: „na Dejdara nemáš!" Dnes se již soustředím na práci a nechávám tyto chytré názory za sebou. Samozřejmě motivační program to je pěkný.

V čem je jiná komedie Penzion pro svobodné pány ve vašem provedení?

Klára: Už sám rozdíl mezi filmem a divadlem je velký, v obou případech fungují různé věci, je to jiné měřítko. Filmový střih, drobná mimika, to jsou věci, které na jevišti musíme nahradit divadelními prostředky. Proto se v inscenaci objeví třeba i pohybová groteska.

Do Hradiště na jednu zkoušku přijel i režisér zmiňovaného filmu Jiří Krejčík. Na co jste se jej zeptali?

Klára: Na dotazy nebyl čas. Stačilo poslouchat.

Jiří: Je to opravdu velká osobnost, snad se s ním ještě někdy setkáme!

Nebáli jste se, že vás pan Kejčík začne režírovat? O jeho svérázných metodách, při kterých často škrtí herce, koluje v umělecké branži nespočet historek...

Klára: Přiznávám, že vstup pana Krejčíka do naší zkoušky mě zaskočil, i když pověst o jeho divoké povaze ho předchází. Je to skutečně horkokrevný muž s vášní pro práci a vášnivou láskou ke svému dílu. A Penzion pro svobodné pány mu dělal společnost celých 17 let, kromě filmu jej režíroval i na jevišti a nikdy neztratil zájem o inscenace Penzionu uváděné po celé republice. Tak tomu je i v našem případě, nesmírně mu záleželo na tom, aby to bylo mimořádné.

Jiří: I já otrlý, režisérkou Oxanou Smilkovou zasažený, jsem jen lapal po dechu. Je to již starší pán, ale uragán! A navíc je opravdu upřímný a nebere si servítky. Proč taky. Bylo to velmi zajímavé setkání. A snad i inspirující.

Kdybyste měla Penzion přiblížit divákům, kteří jej neznají, o čem je?

Klára: O jedné dívce, co by se ráda vdala, obětuje tomu vše, co má a ono to zase nevyjde.

Jiří: A o mladém gentlemanovi, který má rád peníze, ale i ženy, což úplně nejde dohromady, navíc přibude trochu šílená „bytná", a ještě podivínský spolubydlící, a ke všemu tomu časová tíseň.

Čemu se rádi smějete, jaký typ komedií vyhledáváte?

Klára: Když tak koukám, co jsem jmenovala v první otázce, jsou to hlavně klasiky z 60. a 70. let. To byla asi kinematografická žeň.

Jiří: Rád se směji, když mi něco přijde vtipné. Když nepřijde, tak se většinou směji taky! Rodinné komedie jsou nelepší z vlastní zkušenosti.

Čemu se budete smát po premiéře komedie Penzion pro svobodné pány?

Klára: Asi všem fórům, co padly na můj účet za tu nezapomenutelnou dobu zkoušení.

Jiří: Asi všem forům, co padly na Můj účet, i když já se vlastně vůbec nerad směji, zda-li jsem se vůbec někdy pousmál, sám nevím?