Rudišova a Pýchova road story vypráví o tom, jak se mladík s jednou slečnou sešli na trati. Na rozdíl od někdejších chmelových hrdinů jim ale není sedmnáct, naopak: Lubošovi je už jednatřicet a stále se nedokáže vymanit z vlivu dominantní matky, která své pochroumané manželství léčí bizarními seancemi vesmírného sblížení. Žádoucí energie z nich ale proudí jen k těm, kteří se dokážou otevřít. A s tím mají postavy Léta v Laponsku právě problém, stejně jako s tím udělat jakýkoli razantní krok ke změně svých životů. Text skýtá možnost k otevření různým klíčem, režisér Jiří Honzírek zvolil groteskní nadsázku v zobrazení seancí s „guru“ Orionem Miroslava Zavičára, který téměř neopouští bezpečí své vesmírné dálnice, a když se ocitne uprostřed rodinné hádky, působí komicky bezbranně. Josef Kubáník je přesný v postižení Lubošovy nezakotvenosti a nedostatku sebedůvěry, po většinu času setrvává duchem ve svém sklepním archívu ministerstva obrany u vraků válečných letadel. Lucie Jitky Joskové je proti němu energickou mladou ženou, ale i ona v myšlence na cestu do Laponska (v inscenaci výborně zobrazenou snovou stínohrou za průsvitnou stěnou) utíká od vlastních problémů. Režiséru i hercům se podařilo vytvořit dynamickou sedmdesátiminutovou inscenaci hranou bez pauzy, která zadrhává jen občas v rodinných dialozích s matkou Ireny Vackové, které se herecky lépe daří v komediální nadsázce. Na věrohodné postižení ženy v krizi středního věku je přece jen příliš mladá. Uherskohradišťské Léto v Laponsku nabízí příjemné komediální pobavení s překvapivým zvážněním, jehož hrdinové mají šanci usadit se v srdcích a myslích diváků stejně jako před časem postavy Příběhů obyčejného šílenství, i když spíše lehkým perem nahozená prvotina autorské dvojice na rafinovanost Zelenkovy grotesky neaspiruje. - Radmila Hrdinová -