30. 4. 2009
Po komorní aktovce Křídlo se nyní soubor Slováckého divadla pustil do muzikálového žánru. Hostující režisérka Hana Mikolášková tu nastudovala muzikál Carmen, který před šesti lety poprvé uvedlo Divadlo Na Fidlovačce. Muzikál s hudbou Ondřeje Brouska, libretem Kláry Špičkové a Juraje Deáka a písňovými texty Pavla Cmírala v Uherském Hradišti viděl a následující recenzi pro Český rozhlas stanici Vltava připravil David Kroča.
Režisérka Hana Mikolášková již v Uherském Hradišti pracovala: před třemi lety se tu představila úspěšnou inscenací pohádky Jak čert vyletěl z kůže. Muzikálová adaptace slavné novely Prospera Mériméa a neméně slavné opery Georgese Bizeta Carmen však před ni postavila poněkud náročnější úkol. Čtveřice jejích autorů se již při pražské premiéře nechala slyšet, že má jít o původní český muzikál o osudové vášni a zároveň o věčné touze po lásce.
Hostující režisérka se pokusila obě témata propojit a zároveň je ztvárnit efektními divadelními prostředky. Pomáhá jí v tom zvláště symbolická postava Smrti, která od začátku korzuje jevištěm a tu více, tu méně zasáhne přímo do jevištního dění. Ostatně už sama její přítomnost na scéně nevěští nic dobrého. Když se k tomu přidají zlověstné tance, které její představitelka Jitka Josková zvládá bravurně, mrazení v zádech na sebe nenechá dlouho čekat. Napětí buduje rovněž hudba Ondřeje Brouka: působivá, monumentální, strhující svými španělskými rytmy, ačkoliv opravdový muzikálový hit, který by zněl divákům v uších i po představení, jí chybí.
Příběh svůdné cikánky Carmen a žárlivého dona José těží na hradišťském jevišti také z působivých výtvarných prvků. Zásadní vliv na jeho vyznění mají zvláště videoprojekce, které připravil absolvent Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně Jakub Jelen. Na horizontu za záměrně vyprázdněným jevištěm se promítají nejen milostně stylizované figury ústřední dvojice, ale třeba i nečekané metaforické obrazy: obilné pole s dozrávajícími klasy ve scénách s cikány nebo barevná mozaika krasohledu, která dotváří atmosféru hýřícího města před býčími zápasy. Flamenco je všudypřítomné, tanec, zpěv a hudba fungují v symbióze.
V titulní roli dostala příležitost Pavlína Vašková, která na jevišti Slováckého divadla vyrůstá v mimořádnou hereckou osobnost. Hraje Carmen jako dívku, která je si vědoma své krásy i vlivu na muže, ale která také až zoufale touží po něžnosti a lásce. Zvlášť působivě vychází Vaškové konfliktní situace s Tomášem Šulajem v úloze cynického Dancaira, jenž bere manželství s Carmen pouze jako dobrou investici do svého kšeftaření. José Jana Horáka je urostlý služebník vojenské uniformy, jemuž život mezi cikány nabízí nepoznanou volnost. Prospěla by mu možná větší dávka emocí, abychom jeho deklarované vášni také uvěřili. Velkými city naopak oplývá Josého matka v podání Jaroslavy Tihelkové, jejíž pěvecké sólo si na premiéře právem vysloužilo nadšený potlesk.
Hradišťská Carmen před premiérou neskrývala ambice stát se diváckým hitem. Díky kreativní režii a nasazení herců by se to mohlo podařit: vážný muzikál je žánr, který v repertoáru Slováckého divadla právě chyběl.
David Kroča