„Nejsme předplatitelé, ale vždycky si hlídáme, co mají ve Slováckém divadle nového. Vyhlédneme si inscenaci a až jsou k dispozici lístky, naplníme autobus kolegy z Českého červeného kříže, kamarády, ale i kýmkoli, kdo z Klobouk chce do divadla, a jedeme,“ popisuje.

Když vzpomíná na největší zážitky spojené se Slováckým divadlem, vybaví se jí tři inscenace. „Tou první je Harold a Maude, kde hrála má jmenovkyně, úžasná Květa Fialová,“ usmívá se. „To, co na jevišti vytvořili s Jožkou Kubáníkem, bylo nezapomenutelné. Dvakrát jsem si zajela na muzikál Cikáni jdou do nebe, ten mě úplně uhranul. A do třetice k nám do Valašských Klobouk do kulturního domu přijel Tomáš Šulaj s představením pro jednoho herce Autobus na lince 21. Měla jsem pocit, že nehraje, ale komunikuje přímo se mnou,“ vypráví Eva Fialová.

Jako na party v obýváku

Na Slováckém divadle obdivuje jak jeho dramatické umění, tak přístup herců k divákům.

„Oceňuji, že je to sice malá scéna, méně herců, ale jsou všichni famózní. Divadelníci umí být srdeční a laskaví. Když přijdete do divadla, máte pocit, jako byste byli u někoho na party v obýváku. Navíc když se pak potkáte na Žhavém běhu Slováckého léta s herci, kteří se s vámi v pohodě vyfotí, společně plivete krev a pak se v cíli poplácáte po rameni, že jste to spolu zvládli… Možná obličeje herců ze Slováckého divadla nejsou tak známé jako těch pražských. Ale podobný zážitek vás s těmi slavnějšími asi nečeká,“ popisuje zážitky spojené nejen s divadelními prkny Eva Fialová.