Komedie Tenor na roztrhání je z hlediska dramaturgické volby sázka na jistotu. V českém prostředí na ni upozornila zvláště inscenace v Branickém divadle, kde v roli amatérského zpěváka Maxe vystupuje Václav Vydra. Zápletka těží z klasického principu záměny. Tenorista světového jména Merelli, jenž má v Clevelandu zazpívat roli Othella, se před představením přiotráví vínem a prášky na spaní. Majitel divadla vyřeší průšvih tak, že pošle na jeviště v masce Othella svého ušlápnutého asistenta Maxe, jenž shodou okolností po operní kariéře tajně touží. Bláznivé situace se rozmnoží v okamžiku, kdy se skutečný umělec nečekaně probudí a dožaduje se vstupu na scénu. Režisér Robert Bellan nechce nabídnout podbízivou či vulgární podívanou. S úsměvným nadhledem si bere na mušku zvláště manýry takzvaných celebrit, ale také růžové brýle jejich bezmezných obdivovatelů. Mírně přitom fandí outsiderům, což je nám divákům vždy sympatické. Jeho tým odvedl poctivou práci. Propracované kostýmy Šárky Bellanové využívají parodické nadsázky, což je patrné zvláště na výstředním ohozu Merelliho a jeho nepřehlédnutelné choti. Osobitý vklad vnesl do inscenace také hostující scénograf Miroslav Malina, který navrhl luxusní interiér hotelového apartmá, jemuž záměrně vévodí kýčovitá pohovka s dekorem v barvě srsti dalmatinů. V hlavních rolích pravého a falešného tenora dostali příležitost Martin Vrtáček a David Vaculík. Zatímco v dosavadní inscenační praxi u nás zaznívají operní árie většinou z nahrávky, ve Slováckém divadle se překvapivě zpívá naživo. Vrtáček s Vaculíkem dokonce zazpívají operní duet s takovým nasazením a s takovou vážností, že by se za něj nemuseli stydět skuteční profesionálové. Rozsáhlý herecký part využil také Kamil Pulec v úloze divadelního ředitele, jenž paroduje zmatkující šéfy, a v paměti diváků nepochybně zůstane také suverénní Josef Kubáník v menší roli hotelového poskoka, co vždycky přichází v nepravou chvíli. Recept na dobrou komedii v Uherském Hradišti zřejmě znají, neboť ne náhodou v divadelním programu citují moudrá slova samotného autora: zásadní pravidlo zní - nikdy se v komedii nesnažit o legraci. Zdejší inscenační tým si je zkrátka vědom, že v dobře napsaných situacích se humor musí dostavit sám. Možná právě proto mohou herci s kamennou tváří zazpívat náročnou árii nebo si dovolí místo děkovačky přehrát klíčové situace v exhibiční zkratce. Při první repríze, kterou jsem viděl, tleskalo publikum vestoje. Dlužno dodat, že zaslouženě. David Kroča