„Jmenuji se Oskar a je mi deset let. Zapálil jsem kočku, psa, náš dům, dokonce jsem ugriloval i červený rybičky a píšu ti svůj první dopis v životě, dřív jsem psát nemohl, musel jsem se učit a neměl jsem čas,“ odříkává první věty nové hry představitel Oskara Josef Kubáník. „To je hezké, ale myslím, že říkáte trošku jiný text. Podívejte se na to se Zuzankou,“ vybízí herce režisérka a ten text po poradě s nápovědou Zuzanou Zvěřinovou znovu opakuje, tentokrát bez chyby a režisérka přidává své postřehy a režijní připomínky. Pak zase a zase, až je scéna podle jejích představ a může se pokračovat dál.
„Prosím, aby se připravila Květa Fialová a David Vaculík,“ hlásí do rozhlasu inspicientka Kamila Mitáčková a jmenovaní herci za chvíli rázně vstupují na jeviště. Jsou připravení, znají všechna slova zpaměti a i díky tomu se všichni pomalu dostávají k dalším a dalším stranám textu. „Paní Květo, otočte se, prosím, víc obličejem k divákům, takto by vám viděli jen vlasy,“ vybízí režisérka představitelku temperamentní babi Růženy, dvaaosmdesátiletou hereckou legendu Květu Fialovou. „Omlouvám se, já vždycky zapomenu, že je to divadlo. Já si myslím, že je to život,“ odpoví herečka.
Za chvíli na jeviště, které symbolizuje pokoj nemocnice, vjíždí autíčko a s ním vchází i herec David Vaculík. „Plešoune, doktoři mi slíbili šest operací. Věřil bys tomu?“ usmívá se a elegantně manipuluje dálkovým ovladačem, díky kterému autíčko jezdí, kam potřebuje. „Hezké by bylo, kdyby mohlo projet mezi Oskarovými papučkami,“ myslí si režisérka a David Vaculík její přání okamžitě plní. Po dvou hodinách zkoušení inspicientka upozorňuje na pauzu. „Ano, odpočineme si,“ usmívá se režisérka a herci opouštějí jeviště. Za deset minut se na ně ale vrátí, aby mohla zkouška pokračovat. Do premiéry 7. ledna zbývá necelý měsíc.