* Končí rok, který byl po dramaturgické stránce Slováckého divadla velmi odvážný, hráli jste například Šest postav hledá autora, Medeiu, Mein Faust, přesto divadlo na jeho pověsti u diváků neutrpělo, ba spíše naopak. Čím to je, že na rozdíl od jiných souborů publikum v Hradišti přijímá i obtížnější inscenace? Nejspíš to bude tím, že si diváci zvykli hodnotit i složitější kusy jinak, než jen slovy líbí a nelíbí. Vědí, že je Slovácké divadlo nehodlá prvoplánově šokovat či odrazovat, že naopak věří v jejich otevřenost a inteligenci. Divákům tudíž stojí za to přemýšlet o tom, proč vlastně jim zrovna tu a tu hru, to a to pojetí nabízíme. Samozřejmě, že se to netýká všech, ale na konkrétní dotazy či připomínky odpovídáme, takže z určitého „vzorku“" diváků, kteří aktivně reagují na náš repertoár, můžeme odhadnout, co a jak funguje. * Jak vlastně vzniká dramaturgický plán? Na co musíte při jeho tvorbě myslet především? Pro dramaturgii repertoárového souboru, což je případ Slováckého divadla, je nejdůležitější sladit všechno tak, aby hry promlouvaly k našemu divákovi, a to různých věkových kategorií, aby byly pro něho jak neobvyklou zkušeností (novinky či netradiční inscenační zpracování), tak i takzvanou sázkou na jistotu (klasika). Dále musíme dodržet žánrovou pestrost (pohádka, komedie, muzikál, drama) a samozřejmě hry umně zařídit, aby se najednou mohly zkoušet dvě inscenace a zkombinovat podle toho i termíny hostujících režisérů. To jsou takové ty pragmatické klíče „žánr a provoz“, pak tu ale máme samotný výběr titulů. Snažíme se vybírat inscenace tak, aby byly přínosem jak pro diváka, tak i pro umělecký soubor, který je bude studovat. Po umělecké stránce se zaměřujeme na vnitřní potenciál hry - na její výpověď, způsob zpracování textu a podobně - a samozřejmě také i na prestiž, kterou takový titul může divadlu přinést v celorepublikovém kontextu, což je obvykle spojeno s uváděním českých a světových premiér. * Jak je to s herci? Hledáte jim role přímo na tělo? Samozřejmě. Když víte, jaké herce máte v souboru, tak se zaměřujete na texty, které jejich prostřednictvím budou nejlépe interpretovány. Takže čas od času je uvedena hra na míru pro konkrétního herce, či herečku, ale obecně lze říci, že je výběr her zaměřen spíše na potenciál souboru jakožto konkrétního celku. * Slovácké divadlo se pyšní spoluprací s těmi nejlepšími režiséry. Co je pro jejich oslovení nejdůležitější a jak dlouho dopředu s nimi máte dohodnuté termíny? Spolupráce vznikají tak, že buď znáte práci dotyčného režiséra, nebo se jedete podívat na nějakou jeho inscenaci. Nejlepší příležitostí k získání přehledu o současných divadelních umělcích jsou samozřejmě festivaly, kterých se zúčastníte jako divák. Když se vám zdá, že by vytipovaný režisér byl pro vaše divadlo tím pravým, tak se ho zeptáte, jestli i onmá o spolupráci zájem. Pokud ano, doporučíte ho uměleckému šéfovi a na něm záleží, zda mu práci nabídne. Termíny se většinou domlouvají dva roky dopředu. * Pojďme se věnovat jednotlivým titulům - první inscenací bude bláznivá komedie Tenor na roztrhání v režii Roberta Bellana. Bude komedie svým žánrem navazovat na velmi úspěšnou hru 1 + 2 = 6? Žánrově navazovat určitě bude, protože Ken Ludwig napsal komedii situační. Tematicky nikoliv, neb se odehrává v prostředí divadelní společnosti, která chce uvést Verdiho operu, a do hlavní role si obsadí slovutného italského tenora, čímž si přivodí relativně velké potíže. * Další hrou je novinka Křídla, ta bude uvedena ve světové premiéře. O čem bude a proč jste si ji vybrali? Vybrali jsme ji proto, že spojení renomované české dramatičky Lenky Lagronové a režiséra Radovana Lipuse by mělo přinést divákům ojedinělý zážitek z ne příliš obvyklého typu divadelní poetiky, která vyplývá jak ze specifik takřka básnického textu, tak i jemného přístupu obou osobností. Hra, kterou pro nás autorka píše, je o křehkosti mezilidských vztahů, zejména pak rodinných, jež se denně musí vyrovnávat s minulostí. * Ve Slováckém divadle se dobře daří muzikálům. Po hře Adéla ještě nevečeřela uvedete v příštím roce slavnou Carmen. Co prozradíte o její muzikálové podobě? Muzikálová Carmen skladatele Ondřeje Brouska, textaře Pavla Cmírala, libretistů Kláry Špičkové a Juraje Deáka je inspirována jak milostnou novelou Prospera Mérimée, tak pochopitelně slavnou operou Georgese Bizeta. Příběh vášnivé lásky Carmen a Josého se však v tomto pojetí zaměřuje více na nesmiřitelnost dvou sociálních táborů - cikánského a španělského - a na konflikty plynoucí z nemožnosti společného soužití v jedné zemi. * Nezapomínáte ani na českou klasiku. Po Maryši, která divadlu vynesla širší nominaci na Cenu Thálie, přicházejí Naši furianti. Myslíte si, že i dnes může hra oslovit diváky? Stroupežnického Naši furianti jsou evergreenem českých jevišť právě proto, že jsou aplikovatelní na každou dobu a její společnost. Ve Slováckém divadle je uvedeme takřka po dvaceti letech, a to v režii Igora Stránského, jenž si vymyslel pojetí, které nepodléhá násilné aktualizaci vnějškové, avšak je aktuální významově. * Další klasikou bude hra Obchodník s deštěm. Dříve byla uváděna téměř ve všech divadlech, v poslední době o ní není moc slyšet. Čím to je? Klasické americké drama z prostředí farmářské rodiny, tak jak je Richard Nash napsal, je v podstatě vtipnou pohádkou pro dospělé, místy hraničící s lovestory. Pokud ji čtete jenom jako psychologické drama, je pochopitelné, že ji těžko dáte na repertoár. * Bonbonkem bude uvedení Cikánů Karla HynkaMáchy v režii J. A. Pitínského. Co si slibujete od tohoto projektu? Jistě bude sledován s velkým zájmem. K uvedení Cikánů přiměla Pitínského moje kolegyně Iva Šulajová pod podmínkou, že si nepříliš známou Máchovu novelu sám zdramatizuje. Jelikož už tak citlivě učinil například u Bratrů Karamazových či Lišky Bystroušky, domníváme se, že by spojení Máchy a Pitínského, dvou osobností básnického rozměru, mohlo české jeviště opět zaplavit tragikou v té nejdůstojnější a nejniternější formě. * Divadlo je s počtem předplatitelů téměř na samé hranici kapacity. Můžete garantovat všem novým zájemcům, že se na ně také dostane? Tohle je spíš otázka na jiné oddělení divadla. Jediné, co můžu divákům garantovat já, je fakt, že po předchozí divoké sezoně, uvádějící relativně složité intelektuální inscenace, přichází záměrné uvolnění a klid v podobě klasičtějších titulů, zaměřených spíše na mezilidskou tematiku. Umělecká či inscenační cesta našeho divadla by se však nechtěla zastavit na červené, která svítí na semaforech, oznamujících naše nové předplatné na rok 2009. *** * Hana Hložková dramaturgyně Co na sebe prozradila? – narodila se 29. 10. 1978 v Brně – vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity - obor divadelní věda – působila v divadle Husa na provázku, kde spolupracovala s Vladimírem Morávkem na jeho autorském projektu 100 roků kobry – vedle dramaturga a divadelního režiséra Jana Antonína Pitínského se objevila jako asistentka režie v inscenaci Hvězdy nad Baltimore – ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti pracuje od roku 2004 – v projektu V-Day Brno účinkuje v benefičním představení Vagina monology – hrála amatérské divadlo – jako malé dítě se chtěla stát kaskadérkou – je svobodná. Sezona 2009 ve Slováckém divadle Tenor na roztrhání, Naši furianti, Křídla, Obchodník s deštěm, Cikáni a muzikál Carmen