Zdeňku, jak se stalo, že Jan Šotkovský psal hlavní roli Adama přímo pro vás? Znali jste se z dřívějška?

Honza má rád naše divadlo a naše inscenace, často k nám do divadla jezdí, a tak mě znal jako herce. Teď už se samozřejmě dobře známe i osobně.

Odhadl vás dobře? Máte s Adamem něco společného?

Rozhodně ano. Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel. Něco ze mě má Adam stoprocentně, ale asi je to především v tom, že Honza jeho postavu pojal civilně, nemusím se tlačit do nějakých humorů a hraje se mi to moc hezky. Napsal mi text, který přes mou pusu dobře funguje. Adam je v mých letech, v tom je další shoda, ale zase single, to není můj případ. (smích)

Vaši kolegové hrají každý několik postav. Je to i pro vás náročné nesplést si, kdo je kdo?

Je to náročné spíš pro ně, ale věřím tomu, že v tom mají jasno, kdo je kdo (smích). Třeba Pavlínka Hejcmanová je dělá každou jinak a naprosto skvěle. Dohromady to bude divočina, ale výzva a úžasné herecké příležitosti. Věřím, že i pro diváky to bude skvělý zážitek.

Když se zamiluje stydlín do dračice

Čerstvý čtyřicátník Adam – single, zdvořilý, kultivovaný, introvertní, v kolektivu oblíbený, ale pouze s jedním kamarádským vztahem – se stane asistentem režie v brněnské České televizi. A rovnou se ocitne u natáčení romantické komedie, kterou pro ČT Brno připravuje vycházející hvězda české filmové režie Tereza Jandová. Starší stydlín se do mladé dračice na první pohled zamiluje a organizačně exceluje. Jeho vrcholným číslem se stane castingový úkol: zaplnit kavárnu šťastnými páry. Když nějaký čas po dokončení filmu začnou Adamovi od vybraných párů chodit skutečné pozvánky na svatbu, pochopí, že má vzácný dar – umí poznat, kteří lidé k sobě patří a kteří ne. Dokáže však také Terezu přesvědčit, že jejich srdéčka buší pro sebe?

Původní romantickou komedii, napsanou exkluzivně pro Slovácké divadlo, režijně připraví umělecký šéf Lukáš Kopecký. Do týmu si přizval dramaturgyni Hanu Hložkovou, výtvarnici Veroniku Watzkovou, hudebního skladatele Maria Buzzi a pro pohybovou spolupráci Pavola Seriše. 

O vztazích s humorem

Autor nové romantické komedie Třináctkrát za svědka Jan Šotkovský přiznal, že základní nápad na zápletku se mu zdál. A pak už šlo vše poměrně rychle. „Ten snový nápad už je pár let starý. Ale od chvíle, kdy mě Lukáš Kopecký oslovil, abych pro Slovácké divadlo něco napsal, po první čtenou to byl necelý rok,“ přibližuje zkušený dramatik, jak dlouho trvá vznik divadelní hry.

Pro další detaily pak čerpal ze života.

„Třeba mou oblíbenou formulaci ‚ty jsi takové kamarádské želé‘ jsem ukradl kamarádovi Luďkovi Horkému, kterého tímto zdravím,“ směje se. „Jinak vztahová komedie ze současné Moravy má tu výhodu, že člověk nemusí dělat takové rešerše, jako kdyby psal třeba drama ze středověkého Španělska. I když z kamarádky Moniky Králové jsem tahal detaily o práci asistenta režie v televizi. Zbytek je život, poslouchání vztahových příběhů kamarádek a kamarádů a sbírání různých zábavných obratů a hlášek, které letí kolem mě,“ usmívá se autor.

A moc ho těšilo, že salvy smíchu zněly už na první čtené zkoušce. „Doufal jsem v to a příjemně mě to překvapilo. Samozřejmě to, že se smějí herci, ještě vůbec nemusí znamenat, že se budou smát i diváci. Ale je jistě lepší, když se herci na první čtené komedie smějí, než kdyby se nesmáli,“ uzavírá se smíchem.