„Pár rolí takového typu s dlouhými monology už jsem hrál a asi k tomu mám blízko. Je to sice dřina, nejde to samo a hned, ale myslím, že mám cit pro stavbu věty a melodii řeči, ta je hodně důležitá. Když pochopím logiku a smysl textu, dodám si k tomu výraz, a to mi pomáhá k zapamatování. Takové texty se zkrátka učí jako báseň. A navíc je to postava právníka a proč by nemohl držet v ruce nějaké papíry? Ty jsem tam měl jako záchranu,“ odhaluje s úsměvem Pavel, jak se k nelehkému úkolu postavil.

Na podzim se tedy roli rychle naučil s tím, že ji zase po třech představeních může hned zapomenout, protože předpokládal, že na jaře už ji zase bude hrát Martin Vrtáček. To se ale nestalo a role obhájce mu náleží i nyní.

„Nechal jsem to lehkomyslně usnout, protože jsem si myslel, že třemi záskoky mám hotovo. Ale ouha. Takže jsem si teď řekl – věnuju tomu dvě odpoledne dvě hodinky a to půjde. Ale to jsem se přepočítal. Protože nemám roli zažitou mnoha reprízami, rozhodně to samo nenaskakovalo. Takže je to pro mě teď svým způsobem ještě horší než ten rychlý podzimní záskok a budu tomu muset ještě hodně dát,“ uzavírá Pavel Hromádka.