Lukáší, čím vás uchvátila Vosa, že jste se rozhodli ji inscenovat?

Vosa mě uhranula svojí rafinovaností. Tím, jak je autorkou vystavěna. Ta hra je plná zvratů a různých dechberoucích odhalení. A jsou v ní napsány dvě skvělé, ale strašně náročné herecké úlohy, a to jsme prostě s dramaturgyní Ivou Šulajovou nemohli nechat ležet ladem. 

Thriller není úplně obvyklý divadelní žánr. Je to od vedení divadla snaha přinášet nové formy a zážitky?

Rozhodně. Chci, aby se našim divákům návštěva divadla proměnila v takový malý svátek na zemi. Chceme našim divákům přinášet nové impulzy, silné zážitky, překvapovat je. V neposledku máme ambici zprostředkovat a seznámit diváky s formami, které se v kontextu oblastního divadla objevují málo nebo vůbec. A zrovna takových forem a plánů já mám plnou hlavu. 

Jak jste vybíral herečky do rolí Heather a Carly? Viděl jste v nich hned Petru a Terezu?

Na tuhle otázku musím jít trochu zeširoka. Na počátku byl plán pokusit se restartovat hraní na Malé scéně. S tím souviselo být dramaturgicky připraven na různé konstelace, které mohou nastat a z provozu divadla vyplynout. Bylo třeba načíst spoustu dramatických textů, mít je takříkajíc v zásobě, mít pojmenováno na koho ta která hra míří - kdo by ji mohl v našem souboru ideálně hrát. Pak jsme v uměleckém vedení schopni rychle zareagovat na situaci, kdy třeba na velké scéně není obsazen celý soubor. V takovém případě, jste-li připraven, můžete skloubit potřebu vytížení souboru s uměleckými ambicemi, které by jinak provoz divadla neumožňoval. 

Takto mi před časem dramaturgyně Iva Šulajová přinesla text Vosy, který mezi mnoha texty objevila a vytipovala právě pro Petru s Terezou. Text jsem si přečetl a byl jsem z něj nadšený, hned jsme si ho zařadili mezi zvažované tituly. Když pak při komunikaci s režisérem Dodem Gombárem vyplynulo, že do Cyrana z Bergeracu neobsadí celý soubor, skočili jsme po té příležitosti a nastartovali přípravy na restart Malé scény a inscenaci Vosa, kterou bychom za jiných okolností mohli uvést jen těžko, protože je pouze pro dvě herečky. Věřím, že je-li člověk připraven, vrátí se mu to. A my tak nyní nabídneme našim divákům něco, co ještě ve Slováckém divadle neviděli, navíc v české premiéře!

A abych odpověděl i na druhou část položené otázky. Až dva týdny před zahájením zkoušení jsme napevno rozhodli, která z hereček bude hrát kterou postavu. Já osobně jsem to po prvním přečtení hry viděl naopak. S konečným obsazením jsem však spokojený, každou zkouškou mě mé kolegyně utvrzují v tom, že to mělo být právě takto. Jsou skvělé! 

Vyhovuje vám zkoušení v tak úzkém a komorním týmu, jaký máte právě teď u Vosy? Nebo si víc užíváte okolo sebe spoustu herců a dalších kolegů?

Takové zkoušení jsem už dlouho nezažil, je opravdu velmi intenzivní. Pro mě navíc specifické v tom, že jsem jediným mužem na place. Taky jsem se s touto obavou před začátkem zkoušení svěřil dramaturgyni Ivě Šulajové, že mi přijde v tomto případě trochu opovážlivé, aby hru napsanou ženou pro ženy režíroval muž. O to víc se během zkoušení snažím všem svým kolegyním naslouchat a nepřesvědčovat je, jak by se ony ženy v té které situaci zachovaly. Hodně diskutujeme, hledáme, zkoušíme, svěřujeme se. A poznáváme se tak i lidsky, rozhodně v mnohem větší míře, než při standardním zkoušení, které jako režisér musíte koncipovat a cílit tak, aby se všechno včas stihlo. 

Spolu s Vosou znovu ožívá Malá scéna. Jak byste si přál, aby umělecky žila v dalších letech?

Za ten restart Malé scény jsem velmi rád. Jednak jde o prostor s určitou tradicí, jednak dramaturgii otevírá možnost pro uvádění progresivní komorní činohry. Pokud se však ptáte na má přání a vize, tak já osobně v tom prostoru spatřuji ohromný potenciál. V mých představách jde o variabilní studiovou scénu, která funguje i jako určitý startér pro výrazné mladé tvůrce a talenty. To je ale v tuto chvíli trochu hudba budoucnosti. Nejprve je třeba ten prostor krok po kroku na něco takového připravit a zčásti zrekonstruovat, dlouho se tam nic takového nedělo. Nedávno se podařilo dát dohromady elektřinu, teď zvažujeme proměnu mobiliáře. Tamní výsuvná elevace je taktéž v nevyhovujícím stavu, to je však otázka sama o sobě. Ještě tedy chvíli potrvá přiblížit se mé představě. V tuto chvíli je ale nejpodstatnější, aby se Malá scéna znovu rozžila a tepala uměleckým životem. Jen tak se osmyslí a vyplatí případné prostředky, které by daný prostor do budoucna potřeboval. V tuto chvíli si tedy přeji, aby se na Malé scéně hrálo co nejvíc to provoz divadla umožní.