„Přesně si pamatuju na chvíli, kdy jsme se Zdeňkem Trčálkem ve společné scéně na zkouškách improvizovali, a najednou samo vyplynulo to, že Solený není jen divný psychopat, který všechny štve, ale že by mohl mít posttraumatickou stresovou poruchu. Byla to jedna z věcí, které přinesl způsob, kterým jsme Tři sestry zkoušeli, jinak bychom na to nikdy nepřišli,“ popisuje, jak hledal cestu ke své roli.

„Solený je výjimečný, ale že by někdo ocenil právě tuto figuru, která má ve srovnání s ostatními snad nejmíň slov a vět, to jsem úplně nečekal. Na druhou stranu, jak vidno, o množství slov to není,“ usmívá se herec.

Mezi herci vládne zvláštní alchymie

Tři sestry byly pro Jiřího Hejcmana v jeho více než dvacetileté divadelní kariéře výjimečným počinem.

„Byla to pro nás všechny velká škola. A všichni jsme stoprocentně vděční za to, že jsme mohli takovou zkušenost udělat. Zkoušení na nás kladlo velké nároky, museli jsme si vzájemně velmi důvěřovat a otevřít se před sebou. Máme ale mezi sebou nějakou zvláštní magii, alchymii, která nám to dovolila. I hostující režiséři říkají, že u nás v souboru něco takového, co je těžko pojmenovatelné, existuje. Myslím, že to je jedna z věcí, díky kterým mohly naše Tři sestry vzniknout,“ dodává Jiří Hejcman.