Tvrdíte, že po prvním přečtení komedie Nájemníci jste si řekl, že se budete muset na pár týdnů rozloučit s manželkou i synem. Naplnily se obavy?
Svým způsobem ano. Jen se naštěstí loučíme jen na pár hodin, no někdy jsou to desítky, někdy stovky. Viděli jsme se v dubnu.

Text má přes sto stran, vy jste téměř ve všech scénách. Jak se vám podařilo všechno dostat do hlavy?
Zatím to tam všechno není, ale velice důkladným čtením, které se opakuje, se vám začnou některé repliky ukládat a když se to poté spojí se situací na jevišti, jde to ještě lépe. Ovšem když se dostanete na stranu osmdesát, kdo ví co se děje na straně pět?

Bylo těžší naučit se všechna slova, nebo spíš si zapamatovat kdo je kdo a kdy se v koho mění?
Slova a proměny zúčastněných spolu úzce souvisejí, takže tato otázka nemá přesně definovatelnou odpověď v rámci slova a proměny.

Podobný styl humoru jste už poznal u komedie 1+2=6. Ta je na repertoáru divadla už šestým rokem. Čím to podle vás je, že diváky pořád tak baví?
Asi to bude ten samotný humor. Je skvěle napsaná, zahraná, narežírovaná a hlavně je vtipná! Kdo ji ještě neviděl, má šanci 18. června.

Co vám režisér Dušek kladl na srdce během zkoušení Nájemníků nejvíc?
Civilní herectví, nehrát komiku, vycházet, reagovat, přemýšlet, zacházet… No je toho víc.

Liší se nějak příprava Nájemníků a 1+2=6 tak, jak si ji pamatujete?
Nerad srovnávám inscenace ještě před premiérou, teď se soustředím na všechny mé Nájemníky!

Přijde vám komedie vlastně ještě vtipná, když ji pořád dokola opakujete a rozpitváváte?
Nejvtipnější jsou první čtené zkoušky, posléze humoru ubývá, až máte nakonec pocit, že tam žádný není. Což u komedie není úplně ideální stav, ale bavit by se měli především a hlavně diváci, což doufám, budou.

Jaký typ komedií máte sám rád?
U mě nejde ani tak o typ, jako o momentální náladu, rozpoložení, vnitřní stav, aktuální diagnózu. Takže v poslední době se mi líbí dobrý sitcom, Pošta pro tebe, nebo ještě lépe Takešiho hrad!

Jak to jde doma? Jak se daří synkovi?
Až se tam vrátím, podám podrobnou zprávu. Ale beze mě to jde, předpokládám, jako vždy asi bezvadně a bez problémů. V harmonii, samá písnička, pořekadla. První slova, věty, první báseň. No šikula.

Co vás čeká po premiéře Nájemníků?
Harmonie, samá písnička a snad i ta pořekadla.


Kdo je Jiří Hejcman

Zlínský rodák přišel na svět v červenci 1981. Už jako dítě daboval a hrál malé role v televizi. Po základní škole nastoupil na brněnskou konzervatoř, tu absolvoval v roce 2001. „K divadlu mě přivedla maminka, lépe řečeno přivedla mě přímo na vrátnici, poté už jsem tam chodil sám,“ říká s nadsázkou. Hned po studiích na konzervatoři nastoupil do angažmá Slováckého divadla, kde vytvořil celou řadu výrazných rolí, v poslední době například v komedii Popel a pálenka, v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, kde i stepuje, Cikáni jdou do nebe, Jak důležité je ho mít… a v dalších. Jiří Hejcman je ženatý, jeho manželkou je herečka Pavlína Hejcmanová, před necelým rokem se jim narodil syn Matěj.