22. 9. 2009
S blížící se premiérou filmu si velmi často na natáčení vzpomenu, tedy hlavně na loňské prázdniny, které jsem trávila v Irsku, kde se větší část filmu natáčela. Moc se těším, že na premiéře potkám znovu své filmové kolegy a lidi ze štábu. Vím, že to bude znít jako klišé, ale byly jsem dobrá parta a zažili jsme při natáčení spoustu legrace.
Už jste film viděla?
Zatím ne, ale možná nám ho před premiérou pustí. Já bych byla ráda, abych věděla s jakou kůží půjdu na trh. (smích)
Těšíte se, nebo se spíš bojíte?
Těším, ale už pomalu přichází i nervozita. Je to ale jiná nervozita, než ta, kterou mám před premiérou v divadle. Tady budu sedět s diváky a dívat se na film, budu sledovat sebe sama...ta představa je zvláštní.
Co bylo na práci nejtěžší? Prozradíte, která scéna vám dala opravdu zabrat?
Abych řekla pravdu, zapotila jsem se u každé scény, ve které jsem mluvila, protože má role byla v angličtině, takže před každou klapkou jsem se strachovala, aby mi text nevypadl, protože improvizovat v angličtině bych opravdu nedokázala.
Na premiéru si odskočíte z přípravy inscenace hry Cikáni - ve Slováckém divadle ji připravuje J. A. Pitínský. Jaká je to práce?
Na pana Pitínského se vždycky moc těším! Pokaždé je to naprosto fascinující a úžasná práce, která vás pohltí a nedá vám spát. Je samozřejmě taky velmi fyzicky i psychicky náročná, ale mám na divadle ráda, když se z vás režisér snaží dostat něco úplně nového. A i kdyby jste měl od autora naprosto jasně dané, jak postavu máte hrát, pan Pitínský pro vás vymyslí nějakou záludnost.
Jste známá tím, že zkoušíte na 100% a odnášíte si nejrůznější zranění. Jak to bylo, když jste při Divé Báře spadla do několikametrové hloubky v orchestřišti?
Tak to vám řeknu velmi přesně. Bylo to v generálkovém týdnu a zkoušela se scéna z Divé Báry, kdy jsem byla na jevišti pouze já a kolega Jirka Hejcman. A v určitý moment jsem si měla nasadit těžké dřevěné vědro na hlavu a rozejít se. Ta trasa byla určená a Jirka mě pokaždé zachytil. Jenže ten den jsem se rozešla jiným směrem a to přímo k orchestřišti a než si toho Jirka všiml, tak já ležela dole mezi stojany na noty a nástroji za několik stovek tisíců. Stáli při mně všichni svatí! Rozbilo se jen několik stojanů a já si odnesla pár naraženin. Jirka z toho byl velice špatný a dával si to za vinu. Byla to ale jednoznačně moje chyba. Nicméně jsem vstala, dala se 10 minutová pauza a já dál pokračovala ve zkoušení.
U Cikánů jste se už potloukla taky?
Po týdenním zkoušení mám pár modřin a pár míst, kde mám sedřenou kůži. To ale k divadlu patří. A při zkouškách s panem Pitínským máte prostě pocit, že musíte jet na 150%, takže se neohlížíte na to, jestli si někde uděláte modřinu. Horší je to potom, když se v noci nemůžete vyspat, protože nevíte na který bok si lehnou, aby vás něco nebolelo. (smích) Divadlo prostě někdy i bolí.
Herci říkají, že Pitínský je tak fenomenální, že by jim stačilo, kdyby u něj drželi dveře. Vy můžete být označena za jeho herečku, hrála jste pod jeho vedením několik hlavních rolí. Čím je tak přitažlivý?
Opravdu jsem měla obrovské štěstí, že tak nádherné role, jako byla Liška Bystrouška, Divá Bára a další jsem si zahrála pod režií pana Pitínského. Jsem za to moc vděčná a děkuji mu za to. A čím je přitažlivý? Vším! To se těžko popisuje, to musíte zažít. S každou postavou, která třeba nemá ve scénáři ani větu, dokáže rozehrát naprosto fantastický divadelní koncert. A u toho by chtěl být přece každý!
Dokonce jste díky němu dostala nabídku z pražského Národního divadla, ale odmítla jste. Nelitujete toho dnes s odstupem let?
Neohlížím se, co bylo.Tenkrát jsem rozhodnutí udělala takové, jaké jsem udělala a byla by hloupost teď nad tím přemýšlet, jestli to bylo dobře nebo ne. Já jsem ve Slováckém divadle spokojená. A tehdy už vůbec nebyl důvod odcházet.
Vraťme se ještě k Cikánům. O čem pro vás jsou?
O lásce, o zradě, o strašlivém utrpení. Je to velmi těžký text a popravdě řečeno, když jsem si to poprvé přečetla, tak jsem si nedokázala představit, jak tohle budeme inscenovat. Ale ve Slováckém divadle máme výzvy rádi!
Jakou postavu budete hrát?
Dostala jsem příležitost zahrát si ženu, která je tak nešťastná z lásky, že se zblázní. Osud jí pronásleduje celý život a dojde to tak daleko, že je na konci několik mrtvých...prostě detektivka.
Kdybyste byla divákem, čím by vás přitahovali do hlediště?
K. H. Mácha, J. A. Pitínský a Slovácké divadlo naznačuje, že by mohlo jít o velmi zajímavé spojení, které by mě osobně nenechalo chladnou.
Co vás čeká po práci s režisérem Pitínským? Na co se těšíte?
Bude se u nás v divadle zkoušet hra Harold a Maude v hlavní roli s Květou Fialovou. Měla jsem čest se s ní seznámit a říkám otevřeně, že je to úžasná, fascinující dáma a vynikající herečka. Takže by mi bylo velkou ctí, kdybych se s ní mohla potkat na jevišti.