Herec a tiskový mluvčí Slováckého divadla Josef Kubáník jde v poslední době z jedné velké role do druhé. Jen v loňské sezoně jsme jej mohli vidět jako Smerďakova v Bratrech Karamazových, Trigorina v Rackovi či Fadinarda ve Slaměném klobouku. Letošní sezonu zahajuje jako David Shayn - autor a režisér v inscenaci Woodyho Allena Výstřely na Broadwayi. Používáš ve své roli nějaká gesta, nebo znaky, které jsi vypozoroval u ostatních režisérů? Samozřejmě, že jsem se nechal inspirovat. Výsledek je takový, že v roli uplatňuji metody drsné režisérky Smilkové, používám gesta plachého Pitínského, chodím jako hromotluk Pešek, mluvím jako Stránský a výsledky mám jako Bellan. Touto rolí projdeš jakýmsi režisérským rychlokurzem. Dáš se na stejnou dráhu jako Robert Belan? To je nápad! Představ si, že tři roky důsledně buduji značku jménem Slovácké divadlo a pak přijdu a budu režírovat třeba Strakonického dudáka. To byste viděli ten fofr... Během pár týdnů by nebyla v našem hledišti ani noha. I když chápu, že by to konkurenci potěšilo, tu radost jim neudělám. Máme dostatek kvalitních režisérů. Tedy, chutná ti víc herecký chlebíček? Jak kdy. Týden před každou premiérou vážně uvažuji nad tím, že s hraním seknu, protože mám pocit, že nic neumím, že to kolegům kazím a že mi nic nejde. Je tolik jiných povolání... Ale pak mi přijde třeba nějaký milý dopis nebo mail od diváků a hned se zase cpu na jeviště... Každý krajíc je o dvou kůrkách. To platí i na Broadwayi. Setkal ses ve své branži s někým, kdo neoplýval talentem, ale měl vlivné známé, a tak jsi s ním musel spolupracovat? Myslím, že ne. Taková představa, že budu muset spolupracovat s někým neschopným, mě děsí. To jsem velmi nepříjemný a dotyčná osoba to moc rychle pozná. A pokud se mi to snad někdy stalo, pořád jsem sám sebe přesvědčoval, že to není chytrou maminkou nebo populárním tatínkem a říkal jsem si, že aspoň má dotyčná pěkné nohy... A nakonec byla pravda, že i ty nejpěknější nohy někde končí a to čekalo i jejich majitelku. Může být protekce k něčemu užitečná nebo jen "škodí"? To víš, že protekce může pomoct a myslím, že jí mnozí a rádi využívají. Ale nesouhlasím s tím. Proč by někdo měl mít třeba lepší bydlení jenom proto, že má nějakou známou úřednici na radnici a druhý s pětičlennou rodinou nemá kam jít? To bych s paní od přepážky okamžitě vyrazil dveře a nechal ji někde sbírat listí a zpívat u toho Píseň práce. Ale u divadla je protekce k ničemu. Můžeš mít tatínka třeba ministrem kultury a když ti chybí základní předpoklady nezbytné pro divadlo, máš smůlu. Diváky nezajímá, jaký máš rodokmen, ale co umíš. A teď tradiční otázka všech povídání. Jak se ti spolupracovalo s Robertem, coby režisérem? Přece ode mne nečekáš, že bych si spolupráci s Robertem nepochvaloval. Naopak! Mám vyjmenovávat, čím si mě získal? Je absolutně připravený, jako zkušený divadelník ví, jak jednat s herci, má neuvěřitelně dobré nápady a při zkoušení dokáže vytvořit pohodu. To se nestává vždycky, abych měl ze zkoušení tak dobrý pocit. Bohužel se ale nedozvím, jaké pocity má on. Pořád nás chválí a my tak máme pocit, že jsme světoví. Jako ambiciózní režisér a ztvárnitel hlavní role prozraď divákům, proč by si právě Výstřely neměli nechat ujít? To je jednoduché. Díky Výstřelům na Broadwayi nahlédnou do divadelního zákulisí, užijí si přestřelky mezi mafiány a především se budou náramně bavit, protože je to ta pravá komedie pro milovníky prvotřídní zábavy! Nezapomeň, že ji napsal Allen a režíroval Bellan. Snad jim to nepokazím.