Kdy jste poprvé zaslechla jméno J. A. Pitínský? Jméno J. A. Pitínského jsem si poprvé přečetla v televizním programu. Bylo to asi před 4 roky, na ČT 2 uváděli Gazdinu robu, kterou ve Slováckém divadle režíroval. Co jste si myslela přede dvěma lety, když ses dozvěděla, že budeš hrát v jeho inscenaci Bratři Karamazovi? Samozřejmě jsem byla ráda. Hned jsem si šla vypůjčit Bratry Karamazovy, abych si přečetla něco o své postavě a hlavně abych si neudělala ostudu před panem režisérem hned na první čtené zkoušce Jak na vás Pitínský při té první čtené zkoušce Bratrů Karamazových působil? Ten den si vybavuji naprosto přesně. Nebylo to na čtené zkoušce, ale pár hodin před tím. Šli jsme s kolegy po dopoledním představení na oběd a na náměstí všichni začali zdravit vysokého, hubeného pána v modré bundičce s pracovními deskami v ruce. Působil nenápadně, ale přitom z něj vyzařovala velká zajímavost. Pozdravila jsem taky, aniž bych věděla o koho jde. Pak mi kolegové na mou otázku:”Kdo byl ten pán?”odpověděli:”Režisér J. A. Pitínský”. Vím, že dodnes vzpomínáte na první zkoušku na jevišti. Jak to tenkrát bylo? Dnes už na to vzpomínám s úsměvem, ale tenkrát to byly probrečené dny v šatně. Říkala jsem si, že by bylo dobré, kdyby na mě nevyšla hned první zkouška na jevišti a já bych se mohla aspoň podívat jak pan Pitínský pracuje a připravit se tak nějak na zkoušky. To se ale nestalo! Na první zkoušce na jevišti jsem stála já, děsně nervózní. Pan režisér kouřil jednu cigaretu za druhou (možná byl taky nervózní, ze mě), neustále kroutil hlavou, pořád situaci vracel zpátky, že to hraji špatně, jinak, než on si představuje. Chvílemi mně přišlo, že už nemá ani sílu mi něco vysvětlovat. Ty první zkoušky byly k nepřečkání. Když se s odstupem času na Bratry Karamazovy podíváte - jaká to podle vás byla inscenace a co vám práce na ní dala? Já jsem měla Karamazovy moc ráda, byli vynikající! Podle mě byli výjimeční svým zpracováním mezi všemi inscenacemi, dovolím si říct, v celé České republice. Získali několik ocenění a právem si zasloužili i natočení pro Českou televizi. A hlavně mi práce s panem Pitínským ukázala další směr, jak se dá dělat dobré divadlo. Co jste říkala na to, že si vás Pitínský vybral do titulní role nově připravované inscenace Liška Bystrouška? Nemohla jsem tomu uvěřit.Volal mi z divadla kolega Míra Zavičár, protože jsem ho poprosila aby se ozval, až vyjde obsazení Lišky Bystroušky, a říká mně: „Tak víš co hraješ?” a já na to, že nevím. A on říká: „Tak hraješ Sojku”. V tu chvíli jsem si představila jak budu asi po jevišti pobíhat - vlastně poletovat. A naráz jsem v telefonu uslyšela: „Já jsem si dělal srandu, ty hraješ Bystróšku”. V mžiku jsem měla černo před očima a lapala po dechu a nevydala ze sebe ani hlásku. Četla jste Těsnohlídkovu předlohu Lišky Bystroušky? Jak se vám líbila? Knížku jsem si přečetla a líbila se mi. Ale mnohem větší plus pro moji práci byla nahrávka Lišky Bystroušky, kterou namluvil pan Hoger, jenž znamenitě ovládal brněnské nářečí. V tom je právě Bystrouška napsaná. Tak jsem se to snažila aspoň trochu naposlóchat. Jak probíhá zkoušení inscenace? Přicházíte už na zkoušky v klidu? Relativně ano. Už jenom z toho důvodu, že vím, jak pan Pitínský pracuje. Samozřejmě je to práce úplně jiná než na Bratrech Karamazových, ale už ho znáte a můžete trochu předpokládat co po vás bude asi tak chtít. Umí ale taky pěkně překvapit. Jsou to věci, které ho napadají během zkoušení na jevišti. Například po mně chtěl, abych lozila po divadelní oponě. Je to člověk, kterému se v hlavě hromadí nápad za nápadem a někdy mi přijde, že ho to mrzí, že to všechno, co ho napadne a líbí se mu to, nemůže na jevišti použít. Režisér chce výrazně posilnit pohybovou složku. Prozradíte, co si na herce vymyslel? Vymyslel si Igora Dostálka, odborníka na japonské divadlo. Snažíme se najít podobnosti, jaké má člověk a to které zvíře, jež na jevišti hrajeme.Pan režisér nechce abychom byli popisní, tak se to snažíme odlehčit právě pohyby, které budou třeba nepatrné, ale divák by měl z toho poznat, že je to například divoké prase. Stalo se vám, že před vás režisér postavil opravdu těžký úkol se kterým jste si nemohla poradit? Tak to naštěstí ještě ne. Zatím se režisér drží našich možností. Výjimka je tedy to lezení po té oponě. Ale kdyby si to hodně přál, tak bych se to snažila ze všech sil udělat. Koho diváci v inscenaci kromě vás uvidí a co budou kolegové hrát? Uvidíte všechny herce Slováckého divadla. Ale co kdo bude hrát neprozradím.Přijďte se raději podívat, někteří jsou velmi roztomilými zvířátky. Ve Slováckém divadle jste si už zahrála spoustu velkých rolí. Které máte nejraději? Mám ráda všechny. Každá role, i ty malé mně posunuly o kousek dál. Ale ta, která ve mně zůstala nejvíc, je Konstance z Amadea. Tak jak se vzpomíná na první velkou lásku, já vzpomínám na tuhle roli. Všechny další role byly a jsou krásné a jsem za ně opravdu ráda. Ta první ale utkvěla v paměti, protože byla ta první. Divadlo začíná nabízet předplatné na příští rok. Co byste vzkázala všem, kteří uvažují o jeho zakoupení? Nepropásněte tuhle šanci! Tak úžasné tituly, které nabízí Slovácké divadlo, určitě musíte zhlédnout a my se budeme snažit, aby jste návštěvy v našem divadle nelitovali.