Režisér Stránský ti svěřil jednu z hlavních mužských rolí – Jakuba Vojnara. Co o něm můžeš prozradit?
Jakub Vojnar je sedlák se vším všudy. Jde mu o majetek a ne o city. Kůň je pro něj důležitější, než vlastní život. Tak jako je dneska pro mnohé důležitější  kariéra a úspěch, než rodina, přátelé. Ale za jeho postoji stojí životní zkušenosti a rozvaha. Dnešní bulvární svět by ho měl za blázna. Ale on ví, že jedná dobře. Zapomíná ale na to, že svět se změnil a mládí chce něco úplně jiného....A rady od starších už vůbec ne.

Máte něco společného?
Kdybych měl mít něco společného s každou rolí, kterou jsem za 32let u divadla hrál, tak mně rodina chodí navštěvovat do psychiatrického ústavu. Myslím, že jsem profesionál a dokážu tu kterou roli předat divákovi jako herec Kamil Pulec, ne jako Kamil Pulec civilista. V civilu nehraju, žiju...  S Jakubem Vojnarem mám sice mnoho společného v oblasti řešení životních situací, ale spoustu věcí řeším jinak.

V čem spatřuješ aktuálnost tragédie?
Těžká otázka. Snad v tom, že člověk by nikdy neměl vstupovat do stejné řeky dvakrát a myslet si, že bude stejně přívětivá jako před lety, snad v tom, že sliby jsou a budou vždy jenom sliby, snad v tom, že pomsta je to nejsladší na světě…

Jsi zastáncem klasiky, nebo bys rád viděl Vojnarku v moderním kabátě?
Nedovedu si představit, že bychom Vojnarku hráli v prostředí na letišti, či nádraží, v ponorce, metru nebo podobných místech. Pan Jirásek zasadil tuto hru do prostředí české vesnice a jsem strašně rád, že inscenační tým se jeho představ držel a opravdu hrajeme v české vesnici. Sice asi úplně ne podle představ pana Jiráska, ale velice se mu přibližuje. To je daň za pokrok lidstva.

Jak tomu bude u Vojnarky uherskohradišťské?
Tradice se bude snoubit s dnešní dobou...

Jak se ti spolupracuje s režisérem Stránským?
O spolupráci s Igorem Stránským bych mohl napsat knihu. Tak snad jen pár postřehů. Nikdy mi nedal žádnou roli jenom proto, že se jmenuji Kamil Pulec, nebo že jsem zbyl, tak abych neměl volný turnus. Vždy musel být stoprocentně přesvědčený o tom, že ji dokážu podle jeho představ zvládnout. To, myslím, platí u všech jeho rozhodnutí o obsazení toho či onoho herce. Za ta léta jsme si vytvořili takový napůl otcovsko - synovský vztah. Při zkoušení se vždy dost přeme, ale nakonec jsme  vždy našli kompromis. Myslím, že se nám to povedlo i ve Vojnarce. Důvěra v režiséra je pro herce to nejdůležitější. A já mu důvěřuji a doufám, že mu roli Vojnara zahraji tak, aby měli diváci i sám pan režisér Igor Stránský radost.

Máš rád českou klasiku?
Mám a nejenom českou. Bez klasiky zahyneme. A zbyde nám Ordinace v Růžové zahradě a Ohnivý kuře.