Kamile, komedii Konkurz podle Grönholma režíruje David Vacke, známý třeba jako Mirek Dušín z Rychlých šípů. Jaký je to pocit, když vás vlastně režíruje kolega, se kterým se jinak potkáváte na jevišti Slováckého divadla?
Já to nijak zvlášť nevnímám. Buď je režisér dobrý, nebo ne. Což platí v každé profesi. Myslím, že David patří k těm dobrým, ví, co po herci chce a chodí na zkoušky připravený. A umí si vybrat zajímavé hry, které dokáže dorežírovat až do samotného konce, což se některým režisérům ne vždy podaří. A co na něm oceňuji nejvíc, je schopnost dialogu. Ta se v dnešní autoritářské době už nenosí.

Nová komedie se bude hrát na Malé scéně. Vy tam hrajete poměrně často. Je to pro vás vítaná změna oproti velkému jevišti?
Dávám přednost velké scéně. Malá scéna vznikla kdysi dávno proto, aby skrytě kritizovala tehdejší režim. Pak to vše nějak vyšumělo, ale myslím, že hra, kterou v tomto prostoru nyní zkoušíme, může směle navázat na tradici politického divadla, které  bude ukazovat na nešvary dnešní doby.

V čem je hraní v tak malém prostoru jiné?
Vyžaduje více soustředění, je vám vidět více do kuchyně, každé gesto, mimika je jakoby v detailu. Neříkám, že se herci na velkém jevišti nesoustředí, ale je to přece jenom jiné.

Velmi oblíbenou komedii Bůh masakru jste nazkoušeli pro Malou scénu, ale hráli jste ji i na velkém jevišti. V čem byla ta představení odlišná?
Na velkém jevišti jsem si ji více vychutnal. A je tam taky dýchatelněji než na Malé scéně.

Co vyhovuje více vám? Intimní místo, kde je herci vidět každý sval v obličeji, nebo spíše velký prostor, pro nějž je potřeba velkých gest?
Pro mě je nejdůležitější, aby hra byla dobrá. Aby měla lidem co říct. Aby odcházeli z divadla s pocitem, že tam neseděli zbytečně. Gesto, mimiku už jenom přizpůsobíte prostoru. A taky - na velkém jevišti si mohu dovolit více zlobit kolegy. Divák to nevidí a já rád pozoruji herce, jak s tímto zlobením zápasí...

Jaký jste měl pocit, když jste si novinku poprvé přečetl?
Že na Malou scénu dramaturgicky nepatří. Nebýt konkurzů na primářská místa v uherskohradišťské nemocnici, kdy mi bylo předem jasné, že tři rebelové svá místa neobhájí, asi bych řekl, že je to pro mě „nuda“. Nicméně zmíněná událost v místní nemocnici mi nalila novou energii při tvoření postavy Enriqeho a bylo mi hned jasné, o čem tu hru musím hrát. On mi to teda řekl už na začátku zkoušení režisér, ale nějak jsem nevěřil, že by takhle mohly probíhat konkurzy, že by se takto dalo manipulovat s lidmi, že by lidé byli schopni pro pět minut slávy ze sebe udělat zrůdy. O tom všem ta hra je. A je dobře, že vyjde na veřejnost v době, kdy jediným měřítkem úspěchu jsou peníze, kdy se bojíme říkat svoje názory nahlas, abychom neublížili sobě, rodině...

Vypadá to, že jste na dnešní dobu hodně naštvaný.
Ano. Přál bych si, aby to divákům všechno došlo, aby zase nahlas řekli od plic, co si myslí o politicích, kteří se zajímají jenom před volbami, jestli nás, obyčejné lidi, něco netrápí, co si myslí o obsazování známých a kamarádů do vlivných funkcí, pochopitelně všechno se zákonem v zádech, jak jinak, co říkají veřejným zakázkám, vypsaným v souladu se zákonem... Já už jsem se rozhodl a mohu vám říct, že je to velice příjemné se každé ráno podívat do zrcadla a nezvracet nad sebou. Ale to všechno záleží jenom na lidech.

Na stránkách divadla se píše, že jde o komedii s prvky psychothrilleru. Je to tedy něco nového, něco, co jsme ještě neviděli?
Určitě by se žánrem tato hra dala přirovnat ke hře Šest postav hledá autora mixnuté Šakalími léty bez písniček. A pokud se to všechno podaří tak, jak si to představujeme, tak mohu s klidným svědomím říct: „Ano, tohle jsme od doby kabaretů Přemysla Ruta neviděli.“ Ale kabaret to není, milý diváku.

Nová komedie popisuje konkurz na atraktivní místo. Jaké zkušenosti s konkurzy máte vy sám? Herci jsou na castingy zváni pravidelně, že?
Konkurz jako takový jsem absolvoval naposledy v roce 1984, kdy jsem se ucházel o místo eléva ve Slováckém divadle. Vzpomínám si, že mi režisér Doležal zadal etudu  "sprchování" a divil se, že se sprchuji ve vojenských trenýrkách, byl jsem tenkrát na vojně. Toto byl pro mě nejkrásnější konkurz a proto jsem už nikdy na žádný jiný nešel. A co se castingu týče, asi před deseti lety jsem pochopil, že v Praze většinou děláme jenom kulisu pro herce dávno před konkurzem vybrané. Takže se nezúčastňuji. Buď mě chcete, nebo ne...

Všude okolo je plno informací o předplatném. Prozradíte, na který titul z příštího roku se vy osobně nejvíc těšíte a proč?
Já se nejvíc těším na titul „Jak je důležité míti Filipa“. V této hře jsem kdysi hrál krásného, mladého, vtipného, důmyslného Algernona, režíroval to Hugo Domes a Hanka Houbová hrála Lady Bracknellovou. A tito dva mě naučili, jak se taková klasická konverzačka vlastně hraje. Nebylo to nic lehkého. Jednu větu jsem musel říct třeba i stokrát a pořád to nebylo ono. Ono v takové konverzačce totiž není důležité to, co se říká, ale jak se to říká. Nakonec to asi ze mě dostali. A těším se na to, že se v té hře opět po tolika letech uvidím. Doufám, že mi to nový Algernon nepokazí.

Foto z aktuálních rolí Kamila Pulce: