Říká se, že zkoušení s Robertem Bellanem je náročné, ale že každý z herců se na něj svým způsobem těší, protože ten výsledek pokaždé stojí za to. Potvrzuje to Tenor na roztrhání? Každé zkoušení je náročné, s Bellanem je ovšem i záludné.A proto se na něj vždy když mě obsadí těším.Ta záludnost spočívá v tom, že u něj si člověk na jevišti není ničím jistý. On po týdnu celou scénu nepatrně změní. A najednou máte pocit, že jste celou věc zkoušel zbytečně. Ale za další týden pochopíte, proč to změnil. On to směřuje k pointě, aby se divákovi rozchechtala bránice.Ale ty nervy… V čem je tedy podle vás ukryto tajemství Bellanova úspěchu? Diváci vyprodávají rychlé šípy i hru 1+2=6… To kdybych jenom trochu tušil, tak se neučím roli ředitele opery, ale sám tu hru režíruji. Co jste si o komedii Tenor na roztrhání mysleli po prvním přečtení? Já mám svůj specifický humor trošku do černa, ten se mi líbí. A pak musí být chytrý. Takže nedokážu posoudit jaký humor je Tenor na roztrhání. Vím jenom že do mého ranku nepatří. A o to je to vše pro mě složitější. Jak to vypadá, když hru projíždíte pořád dokola? Smějete se pořád vtipům, nebo máte pocit, že na nich nic k smíchu není? Projíždět, čili pilovat hru je možná zprvu zábavné, ale dávám si velký pozor na to, aby se mi celá záležitost nezautomatizovala. To bych pak ztratil potěšení ze hry. A taky se snažím co nejméně se smát, protože mám léty ověřeno, že pokud se na zkouškách herci moc smějí, publikum bývá tuhé. A to by byla u této komedie opravdu škoda. Co je pro vás osobně při práci na novince nejtěžší? Prokousat se textem. To je moje noční můra. To se mnou nic není, neustále si opakuji text, i na ulici, pak o mně známí říkají, že je nezdravím. Ale věřte, že v těchto chvílích jsem opravdu jinde a nemá to se sympatiemi přátel nic společného. Tímto se všem omlouvám a dopředu na několik let odpovídám „dobrý den“. Mnoho diváků si myslí, že komedie je výborná příležitost k improvizaci. Platí to? Improvizovat se dá možná v kabaretu. V dobře napsané a zrežírované komedii improvizují jenom sebevrazi nebo géniové. Ti první si myslí, že jsou chytřejší než autor a výsledek naruší takovým způsobem, že se většinou na to nedá dívat, protože jim uteče spoustu souvislostí a je z toho galimatyáš a ti druzí, co to mívali dokonce od režisérů povoleno, už skoro všichni bohužel vymřeli. Tak je dobře, že si to malé zaimprovizování necháváme jen na Silvestra. Kdybyste byl diváky, proč byste se na komedii Tenor na roztrhání šel podívat? Já si vybírám kvalitu a jméno Robert Bellan je pro mne zárukou kvality. Tak asi proto. Které z komedií uváděných ve Slováckém divadle je Tenor podle vás nejvíce podobný? Myslím, že žádné. Je to originál se vším všudy a doufám, že ho nikdo nebude srovnávat. Jako se to občas děje na našich webových stránkách. Názor beru, ale srovnávání nikoli. Kdybyste si mohli vybrat vaši komediální roli vašich snů, která by to byla a proč? Nemám touhu zahrát si komediální roli. Ani to asi neumím. Mně jsou blíž role, které mě nutí přemýšlet do hloubky. Vazby, spojitosti, logika to jsou věci, které mě přitahují. Neříkám, že tyto věci se nedají v komedii nalézt, ale jaksi mi připadá, že je to pouze prchlivý okamžik, že se to pouze očekává, když je to komedie. A navíc zahrát to dobře, na to musíte mít komediální talent a ten mi pánbůh prostě nenadělil. Asi věděl proč.