„Celou dobu zkoušení jsme měli za úkol udržet neutrální výraz. Někomu se to dařilo více, někomu méně, ale byl to důvod, proč jsem dlouhou dobu neměla z inscenace vlastně žádné pocity,“ popisuje.

„Když se ale spojila scéna, hudebníci, herci a další složky na jevišti, začaly se dít věci. Teď to ve mně vyvolává hodně emocí. Trochu lítost, smutek, smíření. Měla jsem už v průběhu zkoušek slzy v očích a nesmím se dívat na to, co se děje na jevišti přede mnou, abych mohla mluvit nebo zpívat a pláč mi nesevřel hrdlo. Nečekala jsem to, ale je to pro mě celé hrozně silné a pravdivé,“ svěřuje se mladá herečka.

Vznik inscenace pro ni byl zcela nový zážitek a obrovská zkušenost.

„To, že jsme na jevišti jako sbor, že celou dobu stojíme na jednom místě bez jakýchkoliv gest, že máme každé slovo, slabiku i pauzu přesně načasovanou, to všechno je pro mě úplná novinka. Nikdy jsem to nezažila a je to velká škola. Mysleli jsme si, že to nebude nic složitého, ale opak je pravdou. Každý pohyb, každé otočení stránky je přesně určené a nic není náhoda. Je to úžasné, ale zároveň víme, že musíme být všichni na sto procent koncentrovaní a spolu, jinak věci nevyjdou správně,“ uzavírá Kateřina Michejdová.