28. 11. 2013
Na velkém jevišti dnes večer od 19.00 hodin uvádíme Lucernu pro předplatitelskou skupinu J. Malá scéna má na programu od dnešní 18. hodiny naši novinku pro tento prostor – hru Pohřešované. A právě prostoru Malé scény se v dnešním článku budeme věnovat. Dramaturgyně Iva Šulajová totiž připravila krátký průřez historií Malé scény Slováckého divadla…
Malá scéna SD je komorní prostor ležící naproti hlavní budovy SD (se vchodem z průchodu spojujícího Velehradskou třídu s Mariánským náměstím), sídlící v tzv. domě U Zeleného stromu nebo též zvaném „Herečáku“. Bývalá i stávající (a dosud jediná!) zkušebna SD zde už před pětatřiceti lety začala sloužit také jako jakýsi alternativní divadelní prostor. První premiéra se zde uskutečnila 27. 11. 1978 a byla to hra Seana O´Caseyho Velmi choulostivá situace v penzionu Beránek. Aktivita vzniklá tehdy zcela spontánně a nad rámec provozu hlavní scény (jejíž dramaturgie byla za normalizace ostře sledovaná) navázala na stejným motivem hnaného předchůdce této slovácké malé divadelní formy, totiž na Divadélko poezie – Ateliér, jež se zrodilo roku 1969 a jehož činnost byla ukončena na počátku sedmdesátých let. Od roku 1978 dosud byla a je Malá scéna spjata s mnoha uměleckými jmény: Igor Stránský, Vojtěch Vacke, Hugo Domes, Miloš Souček, Karel Hoffmann, Jaroslav Kyncl, Valtr Řehoř, Jana Šedová, Ladislav a Daniela Bambasovi, Ladislav a Mirka Kolářovi, Eva Pospíšilová, Milena Marcilisová, Přemysl Rut, Jan Růžička, Lubor Tokoš, Břetislav Rychlík, Bedřich Výtisk, Ladislav Pešek, David a Ivan Vackeovi, Robert Bellan a další. Bylo nastudováno již 56 inscenací. Od sezóny 2003–2004 je každoročně nově studovaná inscenace bonusovou součástí studentského předplatného a od roku 2010 mají podobný bonus – možnost navštívit premiérovou inscenaci MS s 25% slevou – i večerní předplatitelé.
V tomto komorním prostoru máme možnost rozvíjet tzv. „divadlo na blízko“. Je to prostor proměnlivý, dalo by se říci experimentální, prostor, v němž diváka vždy může něco nového překvapit: jednou sedí na jevišti, podruhé v aréně, potřetí za stolečkem u skleničky vína. Je to prostor pro takřka kontaktní herectví, divák má herce na dotek a cítí jejich energii, a naopak herci cítí a pracují s energií proudící z hlediště k nim; často je tak každá repríza naprosto jedinečná právě díky společné a blízké účasti jeviště s hledištěm.