5. 3. 2005
Hra Vsupte! je jedinečnou především díky hereckým příležitostem. Režisér Ladislav Pešek neváhal ani chvíli a do hlavních rolí obsadil dvojici oblíbených uherskohradišťských herců Vladimíra Doskočila a Jiřího Juřinu. K nim se přidá neméně populární Kamil Pulec.
Vladimír Doskočil: V příštím roce oslaví šedesáté narozeniny a málokdo by mu je hádal. Je plný elánu a na divadlo nedá dopustit. S každou rolí se statečně pere a dlouho po premiéře piluje situace a přemýšlí nad detaily. Diváci Slováckého divadla jej znají z mnoha úloh jako Juru Kláska z komedie Slovácko sa súdí, Nicka Valentiho z Výstřelů na Broadwayi, Dědečka ze Saturnina, ale také jako starého Karamazova z jedinečných Bratrů Karamazových. Na svém kontě má oblíbený herec celou řadu ocenění, za postavu hajného Štětivce získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon na Festivalu smíchu, rozhlasová inscenace Syn, ve které vytvořil jednu z hlavních rolí se stala před několika měsíci hrou roku. V komedii Vstupte vytvoří Vladimír Doskočil postavu Willieho Clarka.
Jiří Juřina: Před nedávnem oslavil šedesátiny a i on je v plné síle. Někdejší ředitel Slováckého divadla, dnes vynikající herec stál kromě divadelních prken častokrát také před filmovou kamerou a rozhlasovým mikrofonem. Přiznává však, že drogou bez které pořád nemůže být, je právě divadlo. Jeho herecký um mohli diváci oceňovat v inscenacích My Fair Lady, Nikola Šuhaj, Pokrevní bratři, Radúz a Mahulena, Cyrano de Bergerac, Portugálie a další. Postava, kterou vytvoří v nejnovější komedii vstupte se jmenuje Al Levis.
Kamil Pulec: Na internetových stránkách Slováckého divadla se svěřil že u divadla je především kvůli možnosti být stále někým jiným. A že už těch postav a postaviček vytvořil! A to nejenom na jevišti. Znají jej i filmoví a televizní diváci ze snímků Artuš, Merlin a Prchlíci, Potkal jsem ho v zoo, Četnické humoresky a další. Na jevišti se proměnil v Othella, Kolíka z Portugálie, Oberona ze Snu noci svatojánské a nejnověji v Revírníka z Lišky Bystroušky. Má na svém kontě Slováckého Oskara i cenu Největší z pierotů. Ve Vstupte! bude hrát postavu jménem Ben Silverman.
O čem je hra Vstupte!
„Zlatý věk komedie dosáhl zenitu za slavné éry vaudevillu... V dnešní Dvoraně slávy si dovolujeme uvést pány Ala Lewise a Willieho Clarka v jejich prvním veřejném vystoupení po více než jedenácti letech. Tato jména však musíme vyslovovat jako jméno jedno... Neboť oni jsou víc než dvojice. To jsou dva vesele zářící paprsky, které splynuly v paprsek jeden... Neboť Lewis bez Clarka je jako smích bez radosti...” Takto ohlašuje televizní hlasatel slavný comeback dvou vynikajících komiků. Pod titulem "The Sunshine Boys" spolu hráli padesát let. A teď se televize rozhodla natočit jejich nejslavnější scénku "Pan doktor vás očekává". Stárnoucí klauni se po letech znovu scházejí, a nutno říci, že to je setkání nedobrovolné. Jeden na druhého se totiž zlobí, že mu zabránil v kariéře. Setkávají se a snaží se líčit své životy v těch nejrůžovějších barvách, snaží se toho druhého oblafnout. Pod jejich slovy je ale cítit smutek a osamělost, ale i nepřekonatelná láska a kamarádství. Rivalita "vesele zářících paprsků" ale s během času ani trochu nezestárla, a tak se v televizním studiu roztáčí kolotoč nekončících lapálií a televizní režisér nestačí přetáčet záběry. Jak to nakonec se dvěma komiky na penzi a jejich skečem dopadne, vůbec není jisté.
Slovo režiséra Ladislava Peška
Vstupte! je hra, ve které si komično podává ruku se smutkem a to mám velmi rád a vyhovuje to mému pohledu na život. Taky je to hra o hraní, a to je téma, které mě zajímá a k němuž se dost často vracím. Hlavními důvody pro mě ale byli Vladimír Doskočil a Jirka Juřina. Chtěl jsem s nimi dělat, chtěl jsem jim dát najevo, že vím o tom, co pro své divadlo dělají. Tak trochu tuším, jak těžké musí být „bojovat se smečkou mladých vlčáků”, která naším divadlem v posledních letech „pobíhá”. Divadlo opravdu není idylický svět. A tak, přestože jsem ten, který se spolupodílel na příchodu této „smečky”, který prosazoval radikální zkvalitnění a omlazení souboru, a který je dokonce tak trochu členem této „smečky” (byť značně pelichajícím), vážím si všech, kteří tuto vlnu ustáli a toho jak ji ustáli. Vážím si „starých vlků”.