27. 12. 2017
Konec roku 2017 bude ve Slováckém divadle veselý a na své si přijdou všichni, kdo mají rádi komedie. "Konec roku se letos ponese ve znamení komedie Michaela Frayna Bez roucha, kterou se souborem nastudoval režisér Šimon Dominik. V plánu jsou tři představení, a to v pátek 29. a v sobotu 30. prosince a poslední v tomto roce v neděli 31. prosince na Silvestra, kdy bude mít inscenace zároveň derniéru," uvedl tiskový mluvčí divadla a herec Josef Kubáník.
"Při zakoupení dvou vstupenek na páteční a sobotní představení navíc každý divák od nás obdrží dárek, láhev vína z naší speciální divadelní edice," upřesnil mluvčí.
Hra, kterou divadlo uvádí pod názvem Bez roucha Aneb Sardinky, sardinky!, vypráví o tom, co se při zkoušení a reprízování divadelní inscenace děje za scénou. Co se děje, když herec na jevišti musí nečekaně improvizovat, protože nepřišel kolega? Když z jeviště odejde špatnými dveřmi a místo talíře sardinek odnese telefon, který má za chvíli zazvonit?
"Kde se hrála, tam sklízela ovace a dočkala se stovek repríz. Například v pražském Činoherním klubu ji v roce 1986 režíroval Jiří Menzel, jenž do hlavních rolí obsadil taková esa jako Jiřinu Jiráskovou, Petra Čepka, Libuši Šafránkovou, Jiřího Kodeta, Josefa Abrháma a další - zkrátka co jméno, to pojem. Výsledek? Herci ji milovali a diváci chodili stále dokola, skoro deset let," doplnil Kubáník.
Ve Slováckém divadle se známý komediální kus hrál téměř dva roky a slováčtí herci se díky této komedii seznámili i s Libuší Šafránkovou. A teď uvažují o tom, že slavnou představitelku Popelky do Hradiště pozvou, takže není vyloučeno, že se na některé z posledních repríz herečka skutečně objeví.
Zeptali jsme se herců a hereček: Jak se těšíte na silvestrovské Bez roucha?
Josef Kubáník: Já se bojím. Není nic horšího, než když musíte myslet, kterými dveřmi odejít, kdy přesně zvednout kytku, stáhnout kalhoty a kdy hledat telefon a do toho se děsit, že si na vás kolegové vymyslí nějakou silvestrovskou zlomyslnost a budou si užívat, že ze všech sil přemýšlíte, jak se u toho neznemožnit před vyprodaným hledištěm.
Martin Vrtáček: Těším se, čím mě kolegové překvapí. Nebo já je? Teď ale nemám na mysli silvestrovské vtípky. Dlouho jsme „Roucho“ nehráli, tak si myslím, že to bude večer plný překvapení.
Irena Vacková: Budou to smíšené pocity, zahrajeme si to po dlouhé době, sice třikrát, ale naposled. Takže se těším a zároveň je mi smutno.
Petra Staňková: Já se těším moc. Bude fajn zakončit kalendářní rok s našimi diváky. Navíc to bude i poslední příležitost si toto představení zahrát, takže si to snad všichni společně užijeme!
Pavel Majkus: Na silvestrovské Roucho se těším, jsem zvědavý, kam se všichni v představení vrátíme po té dlouhé devítiměsíční pauze a zda se najdeme. Má to být komedie pro diváky a pro nás to bude asi něco na způsob adrenalinových sportů, skok z mostu, koupání v ledové vodě, jízda na lyžích se zavázanýma očima… a to vše bez roucha, tedy pardon Bez roucha. No copak je možné se na to netěšit?