Jaké byly prázdniny? Já jsem se na letošní prázdniny tak těšil, že jsem nemusel ani zažít nic výjimečného. Hlavně jsem si chtěl vypnout mobilní telefon a odpočinout si. S tím mobilem mi to moc nevyšlo, ale volno jsem si užil. Kde ses tedy odreagovával? Prvních čtrnáct dnů jsem byl v Paříži a jsem nadšený. Je to krásné město plné elegance, noblesy, mísí se v něm styly, žánry, národnosti. Představ si, na jedné straně ulice meditují arabové, na druhé rappují černoši, mezi nimi se procházejí malinkaté Japonky a všechno si fotí, prostě nádhera. Do toho všeho přicházejí pohodoví Francouzi a nesou si bagetu a červené víno... Ovšem - v tom davu se dají poznat také Češi.. Podle čeho? Jednou, je to už několik let, jsem se procházel po Champs Elysees a najednou jsem v davu lidí zahlédl manželskou dvojici. Vůbec bych si jí nevšiml, kdyby byla oblečená jako ostatní turisté. Ale paní měla zvláštní kostýmek a pán kostkovanou košili a takové jako pumpky, jako kdyby se právě vrátil z Krkonoš. Pořád točil mapou, snad se divil, kde se ocitl. To musí být nějaký Čech, řekl jsem si. A byl. Když jsem se podíval pořádně, poznal jsem v něm Vladimíra Železného se svojí první ženou a hned jsem si vzpomněl, jak v pořadu Volejte řediteli pár dnů před tím ujišťoval diváky, že na žádnou dovolenou nepojede, protože pro ně bude kupovat v Los Angeles filmy. Asi zabloudil. Sbírals v Paříži také inspiraci? Jasně, i letos jsem pořád pomrkával po tom, jak si žijí pařížská divadla, jak oslovují diváky a jaké novinky jim nabízejí. Hned v září to s kolegy probereme, třeba z toho něco využijeme. Letos jsem sice žádné divadlo nenavštívil, ale v předchozích letech jsem poznal i divadelní zákulisí kolegů z Paříže. Až později jsem se dozvěděl, že v jednom z navštívených divadel hrál svoji poslední divadelní roli Jean Marais, že v jiném zase zpívala Edith Piaf. Na oplátku jsem vždycky ty hodné Pařížany pozval do Slováckého divadla. Dívali se na mě jako na blázna. Nechápu proč. Jaké byly letošní oslavy francouzské revoluce? Pokud se nepletu, pobývals v Pařízi právě v tu dobu... Oslavy prožívali především turisté, Pařížané seděli doma a přímý přenos vojenské přehlídky sledovali v televizi. Po celý den pak ale v ulicích hrála hudba a lidi chodili s malými vlaječkami ve francouzských barvách. Jedna dáma ji měla například zapíchnutou v účesu. Působilo to trochu komicky, jako kdyby to byla sestřenice Marge ze Simpsonů. A o půl jedenácté vypukl u Eiffelovy věže ohňostroj. Byl ale odpalován tak rafinovaně, že jej viděli opravdu jen ti, kteří k Eiffelově věži přišli, ačkoliv je samotná věž vidět široko daleko a z toho se dalo usuzovat, že z jakéhokoliv místa Paříže bude vidět i ten ohňostroj. Proto turisté od sedmé hodiny večerní obsazovali pařížské mosty, aby se nemuseli tlačit pod Eiffelovkou. Byl jsem mezi nimi a z ohňostroje pak neviděl skoro nic. Zažil jsi nějakou opravdu zvláštní příhodu? Ani ne. Jen jednou jsem si chtěl zkusit, jaké to je, projet se načerno pařížským metrem. Byl jsem ujištěn, že revizoři tam téměř nechodí, takže můžu být v klidu. Zkusil jsem to tedy a v klidu jsem byl jen do okamžiku, než mě na jedné stanici zcela výjimečně chytli. Neměl jsem šanci uniknout, zátah měli bezvadně vymyšlený. Jak to dopadlo? Platils pokutu? Ano. Dvacet euro, jen to fiklo. Nejdříve jsem se pokoušel zahrát na ně nějakou scénku, ale když začali nad mým výkonem mávat rukou a říkat něco o policii, vytáhl jsem raději potupně bankovku, abych měl od nich pokoj. Přišel jsem tak ale o krásný model košile, kterou jsem si právě jel koupit. Dobře mi tak. Vědí Francouzi něco o naší republice? Moc ne, ale jakési povědomí mají. Moc hezky mluví třeba o Praze, tu považují za jedno z nejkrásnějších měst, velmi si váží Václava Havla, ze sportovců znají třeba Martinu Navrátilovou, obdivují filmy Miloše Formana. Co je velmi překvapilo, bylo, že zakladatelem sítě obchodů Baťa, kterých je po Paříži opravdu hodně, je také rodák z nedalekého Zlína. Cos ještě o prázdninách podnikal? Dohnal jsem všechny pracovní resty, které se mi nahromadily po dobu pobytu ve Francii, sešel jsem se spolu s kolegy s panem Stoppardem, absolvoval jsem další pracovní schůzky a pak jsem vyjel za svými přáteli, na které nemám během roku čas. Jednu skvělou partu jsem navštívil třeba v nedaleké Nivnici, to bylo úžasné a bylo úplně jedno, že nad námi nestála Eiffelova věž. Kvalitu setkání neurčuje prostředí. Co tě čeká po prázdninách? Bude to tedy premiéra komedie To pravé, pak mě čeká zkoušení s panem Pitínským v Lišce Bystroušce, máme před sebou padesátou reprízu Šakalích let a dvoustou reprízu Rychlých šípů. Ale tím největším úkolem bude srozumitelně divákům vysvětlit výhody předplatného na příští rok, protože jsme připravili moc dobrý repertoár a bude velmi zajímavé sledovat, jak rychle si diváci předplatné na příští rok zamluví. Snad nám všechno vyjde podle našich představ a diváci budou vědět, že jsme na ně myslíme.