V sobotu 17. ledna se už počtvrté v téměř šedesátileté historii Slováckého divadla diváci dočkají jedné z nejhranějších her světového repertoáru. Ladislav Pešek s herci nastudoval známou Shakespearovu komedii Sen noci svatojánské. Jaká byla práce při komedii, jež se hemží elfy, vílami, duchy a mileneckými propletenci? Co všechno musí herci umět? Jak se nejlépe vypořádat s neobvyklým Shakespearovým jazykem? I o tom je následující rozhovor se zmiňovaným režisérem inscenace Ladislavem Peškem. Jaký máte vztah k Williamu Shakespearovi? Vlastně ani nevím. Osobně jsem se s ním bohužel nesetkal. Možná je to dobře. Znáte to. Lepší je si představovat. Nejhorší bývají splněné sny. Dokud sníte, je spousta možností a realita je jenom jedna. Ale stejně bych dal malíček pravé ruky za setkání s ním. Na co je člověku malíček, ne? Co musí herec studující Shakespeara bezpodmínečně ovládat? Opravdu bezpodmínečně musí umět hrát divadlo. Jak zvládají uherskohradišťští herci práci s veršem? Naši herci divadlo hrát umějí a tak vědí, že verše jsou jen zdánlivou překážkou. Je to jen cesta trochu do kopce. Člověk se, pravda, trochu zpotí než tam vyšlape, ale pak ten výhled... Chytrý a citlivý herec, též herečka, ví, že verše v Shakespearových hrách jsou jako mapa, která bezpečně ukazuje cestu, kudy jít. Stačí být pozorný a soustředěný a poslouchat sebe a ostatní a není možno zabloudit. A protože v našem divadle takové herce máme, je radost se s nimi nad Snem potkávat. Teda většinou. Nikdo není dokonalý. V roce 2000 jste nastudoval Shakespearovu hru Romeo a Julie. V čem se liší práce na Snu noci svatojánském? Ve spoustě věcí a zároveň v ničem. Romeo a Julie je lineární a krystalicky průzračná tragedie s jasným, dominantním, a navíc notoricky známým příběhem. Sen noci svatojánské je složitě strukturovaná komedie s množstvím dějových linek, proplétajících se tak, že většina diváků většinou neví, o čem ta hra je. Není tedy mnoho protikladnějších her, a přesto se práce příliš neliší. Téměř jakýkoli Shakespearův text mně totiž poskytuje pevnou půdu pod nohama, ze které pak mohou vyrůstat nádherné situace. Co byste vzkázal "zlým jazykům", kteří si myslí, že Sen noci svatojánské nepatří mezi moderní hry? Sen noci svatojánské je překrásná hra. Je obrovsky otevřená. Umožňuje spousty výkladů a interpretací. Jen si vezměte třeba postavu Puka. Kdo to je? Jak má vypadat? Fantazii se meze nekladou. Je těžké nemít "Sen" rád, když si ho jednou pozorně přečtete. Patří Sen mezi vaše oblíbené tituly? V komedii Sex noci svatojánské jste z něj bohatě citoval... Patří. Stejně jako drtivá většina Shakespearova díla. Shakespearovy hry jsou jiné než hry všech ostatních autorů. Režírovat například Sen noci svatojánské je pro mne hostina. Prohýbající se stoly, plné vybraných dobrot a ještě vybranějších nápojů. Já jenom chodím a ochutnávám. A spolu se mnou tu hodují mladá děvčata, krásné ženy, silní mužové a moudří starci. Kdo by nebyl rád v takové společnosti?! Co je pro vás hlavním motivem hry? Láska. Její podoby. Co nejvíce proměn toho citu, který každý z nás zná, každý ho prožil, či prožije, a po němž každý touží, ať už si to přizná, nebo ne. Láska není jen radostné vzrušení a zrychlený dech, je to také bolest, obavy, tichá pokora, obětování se, plachý úsměv, stisk ruky. Láska je jeden ze smyslů našeho života. Je nádherná, i když bolí. To mi šeptává po nocích do ucha Sen noci svatojánské. Dočkají se diváci nějakých netradičních překvapení na jevišti? To nevím. Nejlepší bude, když se přijdou podívat a posoudí to sami. (Převzato z Dobrý den s Kurýrem, 12. 1. 2004)