„S nápadem inscenovat tento unikátní text přišel dramaturg Miro Dacho, kterému za to velmi děkuji. Tento ‚burianovský' materiál byl pro mě jako svobodný nádech,“ řekl ke spolupráci se slováckou scénou na mimořádné inscenaci respektovaný slovenský režisér Lukáš Brutovský.

Inscenaci si oblíbili i sami herci, kteří jsou v ní v nezvyklé roli pěveckého sboru. „Kdybych byla divák, odcházela bych z divadla hluboce dojatá, a to bych přála i všem, kteří se na Lásku, vzdor a smrt přijdou podívat,“ vzkazuje brněnskému publiku herečka Pavlína Hejcmanová.

Jan Burian o inscenaci Láska, vzdor a smrt

Na listopadovou premiéru inscenace svého tatínka E. F. Buriana přijel do Slováckého divadla i hudebník a spisovatel Jan Burian.

„Jsem moc rád, že se tato inscenace zase objevila na českých jevištích, považuji ji za velké dílo. Tatínek ji napsal v roce 1945, když se vrátil z koncentračního tábora a všichni si mysleli, že je poznamenaný a že se zbláznil z hrůz, které zažil. Místo toho napsal takovou silnou a velmi pozitivní hru o lásce k životu,“ popsal okolnosti vzniku hry oblíbený hudebník. „Provedení Slováckého divadla se mi moc líbilo, byl to pro mě velký zážitek ze zpěvu, i kapela hrála velmi dobře. Navíc inscenovat hru z českého venkova 19. století dnes a najít klíč, jak ji podat srozumitelně, je těžké. Pan režisér se s tím vypořádal velmi důstojně. Skvěle s herci vyhmátli to nepodstatnější a jsem moc rád, že se Láska, vzdor a smrt ve Slováckém divadle hraje,“ dodal Jan Burian, který na premiéře jako jeden z prvních začal tleskat ve stoje.