Paní ředitelko, kdy jste se dozvěděla o svém setrvání ve funkci?

Rada města o tom rozhodla 28. února. Samozřejmě se mě předtím pan starosta Blaha a pan místostarosta Frolec ptali, zda chci v té pozici zůstat a pokračovat v práci pro Slovácké divadlo. A protože mám v divadle rozdělanou práci a nechtěla jsem zklamat své kolegy, neváhala jsem.

Tušila jste, že vám rada města prodloužení nabídne?

Doufala jsem, že to tak dopadne. A potvrzení na postu vnímám jako uznání, že se mi snad práce dařila.

Jak své dosavadní působení v divadle hodnotíte?

Do divadla jsem nastoupila s tím, že je potřeba stabilizovat situaci tak, aby mohlo začít znovu dobře fungovat. Bylo to navíc v době covidové, která nám všem velmi ztěžovala život. Přiznám se, že to bylo náročné, ale cítila jsem potřebnou energii. Navíc jsem z pozice auditorky měla o divadle informace, které jsem mohla zúročit. Bylo to pro mě daleko jednodušší, než kdyby nastoupil úplně nový ředitel a teprve se seznamoval s chodem divadla. Tak věřím, že nám to jde a i dále půjde.

„První dáma? Na takové myšlenky není čas.“

Za 75 let existence Slováckého divadla se na ředitelském postu vystřídalo několik mužů. Tím posledním byl pouhých 101 dnů Jaroslav Bartoš, který rezignoval po neshodách se zaměstnanci. Libuše Habartová se tak těsně před vánočními svátky v roce 2020 stala první ženou ve vedení uherskohradišťské scény a nyní je jeho „první dámou“.

„Označení první dáma jsem v médiích poprvé zaznamenala před rokem a čtvrt, kdy jsem do funkce nastoupila. Ale práce a všeho, co je třeba řešit, je opravdu tolik, že není čas na myšlenky, zda se tak cítím,“ smála se Libuše Habartová v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas Zlín.

Nynější divadelní principálka mnoho let pracovala na Městském úřadě v Uherském Hradišti jako vedoucí Odboru interního auditu a hloubkový audit několikrát v divadle prováděla.

Radost jí dělají děti, vnuci a partner. A potěšení a smysl nachází i ve své práci. „Když toho mám někdy v kanceláři až moc, sejdu dolů, sednu si do hlediště, chvilku se dívám na představení nebo zkoušku a řeknu si: ‚Má to smyl.‘ A můžu jít zase pracovat,“ uzavřela s úsměvem ředitelka Slováckého divadla uzavírá Libuše Habartová.

Pozoruhodné inscenace a osobní tip ředitelky

I když je role ředitelky divadla spíš ekonomicko-manažerská, zajímá se Libuše Habartová i o dramaturgický plán.

„Je to samozřejmě především parketa uměleckého šéfa Lukáše Kopeckého, ale jsem ráda přítomná tomu, jak se vše kuchtí. Navíc zodpovídám za celé divadlo,“ vysvětluje. Za dobu jejího působení vzniklo na uherskohradišťské scéně několik pozoruhodných inscenací. „V lednu jsme odpremiérovali Tři sestry v režii Michala Zetela, které jsou výjimečné způsobem práce, kdy herci neměli text, znali pouze situace a charaktery postav. A i když jsem netušila, jak experiment dopadne, byla jsem nadšená,“ chválí kolegy. „V dubnu nás čekají dvě premiéry, Kočka v oreganu Torbena Bettse a pak budeme hrát u okresního soudu drama Teror. V červnu se konečně dočkáme odložené premiéry parodie Limonádový Joe,“ láká do divadla ředitelka.

A která z inscenací jejím osobním favoritem? „Zjistila jsem, že bez ohledu na žánr se mi líbí všechno, co se povede. Mám z každého povedeného představení stejnou radost, jako bych stála na jevišti. Ale osobně jsem už čtyřikrát viděla rockovou operu Jesus Christ Superstar a rozhodně se mi neomrzela. Je úžasná a opravdu moc ji všem doporučuji,“ uzavírá Libuše Habartová.