Narodila se v roce 1983 v Chrudimi. Vystudovala JAMU, obor muzikálové herectví. V angažmá Slováckého divadla je od roku 2007. Je držitelkou několika cen Slovácký Oskar a Největší z pierotů. Byla nominovaná na Cenu Thálie za roli Velmy Kellyové v muzikálu Chicago. Jejím manželem je další oblíbený slovácký herec Jiří Hejcman.

Přijímačky poslepu

Umělecké sklony by se v rodině Vaškových hledaly marně. „Mamka je vyučená kožešnice a taťka traktorista a ani nikdo jiný nic podobného, tedy umělecké sklony, neprojevoval. Jenom já jsem si odmalička pořád a všude zpívala. Ale ani mě nenapadlo, že herectví by se mohlo stát mou profesí. Nedávno jsem našla svůj sešit ze čtvrté třídy, a tam bylo napsáno, že bych chtěla být zpěvačka, chodila jsem do sboru, ale ani netuším, jestli u nás v Chrudimi byl nějaký dramaťák,“ usmívá se dnes opěvovaná herečka. „Potom jednou na gymplu při majálesu nikdo nechtěl pronést proslov, tak jsem to na tom pódiu řekla, a všimli si mě z místní kabelové televize. Tam si mě zase všimli ochotníci a ti pak zase řekli, ať zkusím hereckou školu,“ pokračuje dál.

„Nejdřív jsem zkoušela přijímačky na pražskou DAMU. Nosila jsem tehdy asi šestky dioptrie a komise říkala, jak si to představuju, ať si je sundám a hraju bez nich. No jak to asi mohlo dopadnout? Dodnes to vnímám trochu jako podpásovkou, ale upřímně, oni by mě asi nevzali, ani kdybych si ty brýle nechala. Připravovala jsem se sama doma v pokojíčku tím, že jsem si našla nějaký odstavec z Jiráska a ten jsem se učila zpaměti,“ směje se Pavlína.

Hradiště vyhrálo nad Brnem

Následně začala Pavlína studovat v Brně dějiny divadla. „Mohla ze mě být divadelní kritička,“ směje se. „Ale člověk někdy cítí, že není tam, kde by chtěl a měl být, kolikrát jsem i brečela, jak jsem toužila po divadle. Nakonec mi pomohli a navedli mě manželé Kolářovi, kteří hráli ve Slováckém divadle. Mika Kolářová mě připravovala a díky ní jsem nakonec zvládla přijímačky na JAMU. A to i přesto, že jsem třeba šla k nim domů na lekci, ztratila adresu a bloudila a říkala si: ‚To je asi znamení, že mi to není souzeno.' Ale jako když vás vede nějaká nitka, všechno mi nakonec tak nějak vstoupilo do života samo a přirozeně a k tomu divadlu mě dovedlo,“ dodává Pavlína.

Jako Alenka v říši divů si připadala i na JAMU. „Já jsem byla tím prostředím úplně nepolíbená. Najednou jsme měli lekce tance, zpívalo se na chodbách, pro mě bylo všechno nové. A náhle jsem byla ve čtvrťáku a spolužačka mi říká: ‚Měla by sis začít hledat angažmá.' A mě to zase do té doby vůbec nenapadlo, že nikdo nepřijde sám od sebe a neřekne: ‚My tě hrozně chceme,'“ směje se dnes své naivitě. Nakonec dostala nabídky rovnou dvě – do Městského divadla Brno a do Slováckého divadla. „Slovácké vyhrálo, protože mi tady hned nabídli hlavní roli v muzikálu Song pro dva, kde jsem hrála a zpívala s Tomem Šulajem. Taková darda hned na úvod! Dnes zpětně vidím, že jsem vůbec neřešila nějakou zodpovědnost, prostě jsem byla nadšená a milovala jsem to a chtěla hrát,“ dodává.

První a zatím poslední role

Tehdy už byl v angažmá Slováckého divadla i herec Jiří Hejcman a netrvalo dlouho a ze slečny Vaškové byla paní Hejcmanová. „To, že tady s Jirkou máme oba angažmá, je jeden z důvodů, proč tady oba zůstáváme. Ale hlavně, je nám ve Slováckém dobře. Na začátku kariéry jsem si možná představovala, jak budu slavná a budou mě obdivovat v Praze, ale dnes už to vidím jinak. Proč odcházet odněkud, kde je mi dobře a kde dostávám tak krásné herecké příležitosti?“ zamýšlí se.

Stejně jako další herečky, i Pavlína má problém vybrat tu svou jednu jedinou nejhezčí roli. „Mohla bych půl hodiny vyjmenovávat ty, které jsem milovala a byly pro mě zásadní. Ale zmíním roli v Songu pro dva, protože byla úplně první. A tu zatím poslední, což je Blanche v Tramvaji do stanice Touha. V ní střídám nejrůznější polohy a tak velkých a krásných rolí přece jen tolik není. Jsem ale za všechny moc vděčná,“ uzavírá Pavlína Hejcmanová.

Dotazník pro Pavlínu Hejcmanovou

Jaká je vaše představa dokonalého štěstí?
Mít klid a mír v duši, koukat se do hořícího táboráku, poslouchat, jak někdo hraje na kytaru, tulit se ke svým dětem a manželovi a společně zpívat Ho ho Watanay.

Jaký je váš největší strach?
Všechny jsou tak stejně velké, nemůžu vybrat vítěze.

Kterého žijícího člověka nejvíce obdivujete?
Jiřího Hejcmana – je prostě dokonalý!

Co se vám na vašem vzhledu nejvíce nelíbí?
Malíček na levé noze... nebo na pravé? Já teď nevím.

Čeho si vážíte na ženě?
Ženské síly a energie.

Čeho si vážíte na muži?
Jeho humoru a opory.

Jaký talent byste chtěli mít?
Umět mluvit se zvířaty.

Kdy a kde jste nejšťastnější?
Někde v přírodě s mými třemi kluky – tam není zapnutý telefon, kluci se můžou prát a honit a nic u toho nerozbijí, a já můžu klidně mlčet a jen tak koukat na tu krásu okolo sebe.

Co nebo kdo je největší láska vašeho života?
Moji tři kluci – manžel Jirka a synové Maťa a Kubík.

Pokud byste na sobě mohli změnit jednu věc, co by to bylo?
Nic, mám se ráda takováhle... i když možná ty malíčky...

Co považujete za svůj největší úspěch?
Že jsem uháčkovala hrocha... s kalhotkama... a s čepicí!

Pokud byste měli zemřít a vrátit se na svět jako člověk nebo věc, co by to bylo?
Divoký kůň.
     
Kde byste nejraději žili?
Mně je skvěle u nás doma, ale klidně bych občas s rodinou cestovala po celém světě.

Kdo jsou vaši oblíbení spisovatelé?
Alena Mornštajnová, F. Háj (Marie Wagnerová), Jaroslav Foglar.

Kdo jsou vaši hrdinové ve skutečném životě?
...chvíle napětí... můj muž Jiřík!!!

Jaká jsou vaše oblíbená jména?
Princezna Consuela Banana Hammock.

Současné role Pavlíny Hejcmanové:

Blanche / Tramvaj do stanice Touha

Lupina, kobyla / Farma zvířat

Pavlína Hejcmanová / Jak jsme se dostali až sem

Lucka, produkční; Klára, komparzistka; Daniele, svatební koordinátorka; Ekonomka; Modelka; Policistka; Organizátorka / Třináctkrát za svědka

Tornádo Lou / Limonádový Joe

Soul girl / Jesus Christ Superstar

Divizna velkokvětá / Anička a bylinkové kouzlo

Andrea Brodská / Úča musí pryč!