Rudolf Těsnohlídek napsal Lišku Bystroušku v roce 1920. Čtenáři v nich poznali liščí mládě, které se v drobných epizodách střetává se světem lidí i se světem zvířat. Brzy je objevil Leoš Janáček a v roce 1924 uvedl operu Příběhy lišky Bystroušky. Ta učinila Těsnohlídkovo dílo nesmrtelným po celém světě. Režisér Pitínský pro uherskohradišťské divadlo vytvořil vlastní dramatizaci a nechal se inspirovat i některými motivy libreta. Janáčkovu hudbu v inscenaci ale nepoužil a Liška Bystrouška tak je zřejmě poprvé uváděna jako čistě činoherní inscenace. Podtitul hry navíc zní Příběhy krve. „Naše představení by se mělo hluboce zamýšlet nad vztahy člověka a zvířat. Na jednu stranu má povážlivě eroticky laděné prvky, na druhou stranu je zaníceně náboženské, ale má i stránky z trpkého života dospělých. Je to tragédie. A velká tragédie. Vše, co se v inscenaci odehrává, jsem vzal vážně,” říká režisér Pitínský. Kromě netradičních režijních postupů Pitínský vsadil na u nás téměř neznámé japonské divadlo kjógen pracující s výraznou zkratkou a zvláštní pohybovou stylizací, díky níž docílil zajímavého výrazu u zvířat, jež Bystrouška při svých toulkách světem lidí i lesem potkává. Vyhnul se tak zbytečné popisnosti. „Chtěl jsem, aby pohyb herců byl v rolích zvířátek vyspělý a delikátní zároveň, krásný a vycházející z jiných tradic, než by lidé čekali,” vysvětluje Pitínský, proč si ke spolupráci na pohybové stránce inscenace pozval znalce japonského divadla Igora Dostálka. „Pitínský je člověk, kterému se v hlavě hromadí nápad za nápadem a někdy mi přijde, že ho to mrzí, že to všechno, co ho napadne a líbí se mu to, nemůže na jevišti použít. Například po mně chtěl, abych jako liška lozila po divadelní oponě,” říká představitelka titulní role Jitka Josková. Z důvodu mimořádného zájmu ze stran diváků, divadelních recenzentů i dramaturgů divadelních festivalů se Slovácké divadlo rozhodlo Lišku Bystroušku nasadit ve zcela mimořádném termínu v pátek 11. února od 19.30 hodin.