Lukáši, jak jste se stal uměleckým šéfem?

Ředitel divadla Michal Zetel mě oslovil, abych ve Slováckém divadle nastudoval komedii, která by měla potenciál vydržet na repertoáru několik sezón. „Divácký tahák“, zadal mi. To se ale nedá úplně vykalkulovat, to se musí všechno vzácně sejít. Nám se to podle všeho sešlo a já jsem do roka a do dne opět předstoupil před soubor Slováckého divadla. Tentokrát abych byl představen jako jeho nový umělecký šéf. Podáno takto ve zkratce to působí efektně, a tak záměrně pominu několikero setkání, na nichž jsme s ředitelem o celé záležitosti podrobně jednali.

S čím jste do Slováckého divadla přišel?

Abych zachoval jeho uměleckou kontinuitu i těžce vydobytou reputaci jednoho z nejlepších oblastních divadel v republice. Dále abych mu přinesl nové impulzy a nové horizonty. Aby místní soubor byl i nadále magnetem pro špičkové tvůrce. A aby i nadále uměl překvapit své diváky.

Co je důležité, aby divadlo bylo kvalitní a úspěšné?

Ona magická formule je vlastně docela prostá: štědrý a osvícený zřizovatel, kolektiv pracovitých lidí otevřené mysli i srdce, zvídavý a vstřícný divák.

Rozhlas versus divadlo

I když vystudoval činoherní režii, má za sebou Lukáš Kopecký spoustu režijní práce především pro Český rozhlas. Dodnes si připsal na konto přes 1 500 pořadů, mezi nimi rozhlasové hry, pohádky i četbu na pokračování.

„V rozhlase jako režisér mnohem více sloužíte autorovi a jeho záměru,“ vysvětluje Lukáš Kopecký. „Na divadle se od vás, mám dojem, více očekává osobní vklad. Ono je to docela logické. Na divadle se s některými tituly setkáte poměrně často, zhlédnete je v různých provedeních a ta mezi sebou porovnáváte. Je tu mnohem příznivější prostor, řekněme, i pro reparát. Rozhlas je v tomto ohledu mnohem výlučnější a exkluzivnější záležitost. Tam i jako tvůrce víte, že si musíte dát pořádně záležet, protože k novému přetočení toho či onoho titulu se svolí až za dalších dvacet či třicet let, pokud vůbec.“

Na divadle ho zase baví mnohem intenzivnější vztah s herci. „Zatímco takovou hodinovou rozhlasovou hru natočíte za čtyři až pět frekvencí ve studiu, tedy za takových dvacet hodin, hodinovou inscenaci na divadle zkoušíte pět až sedm týdnů, takže máte více času vše promyslet, ohledat, vycizelovat,“ říká Lukáš Kopecký.

Co baví a těší Lukáše Kopeckého?

Práce uměleckého šéfa Slováckého divadla Lukáše Kopeckého maximálně vytěžuje. Pokud se ale právě nevěnuje své profesi, rád se pustí do fyzické práce nebo čtení a cizí mu není ani vaření.

„Od loňska jsem propadnul zahradničení. Manuální práce je pro mě forma aktivního odpočinku, takže si užívám každou příležitost, když si mohu vzít krumpáč nebo lopatu a jít z plezíru něco překopat nebo zasadit. Taky jsem zjistil, že mě manuální práce uzemňuje v mých myšlenkových rozletech a nereálných cílech. Poměrně často se mi totiž stane, že se přecením a naplánuju si více úkolů, než jsem v daném čase schopen stihnout. Na zahradě jsem při práci mnohem více ohraničen, třeba denním světlem nebo svou fyzičkou. A i samotný čas vnímám mnohem intenzivněji a přítomněji. Takhle mě tedy vyučuje zahrada,“ prozrazuje nový umělecký šéf.

Rád taky sáhne po knize a užije si dobré jídlo. „Čtu všechno. Nejraději ale asi Bernharda, Dürrenmatta, Sorokina, Kahudu, Havla. Rád jím a rád i vařím - opět je to pro mě činnost, u které si odpočinu. Když navíc máte v dosahu čerstvé bylinky, je výsledek vždycky dobrý.“