Lukáši, kdy a jak jste se dozvěděl zprávu, že Slovácké divadlo se opět dostalo do nominací na Ceny Thálie? 

Dozvěděl jsem se to prakticky okamžitě poté, co se členové poroty takto usnesli. Již po minulých četných úspěších byla v našem divadle zřízená červená linka do ústředí Cen Thálie tak, abychom se o nominacích pro naše herce dovídali bez prodlení a bez zbytečných poplatků za doručování poštou (smích). 

A jak jste na to zareagoval - už jste to stihl aspoň drobně oslavit?

Měl jsem jako pokaždé ohromnou radost. Za Jirku, za celý ansámbl, za tvůrčí tým Cyrana z Bergeracu. Moc si vážím veškeré tvůrčí energie vložené do této inscenace. Jirka je pak pomyslná špička ledovce. Taky proto, že je z celého obsazení nejvyšší a je na něj dobře vidět (smích). Ale legraci stranou, Jirka té roli odevzdal během zkoušení opravdu hodně, před blížící se premiérou si i oholil hlavu, aby se co nejvíce přetělesnil do charakteru Cyrana a aby se co nejvíce přiblížil představě, o jaké s režisérem Dodem Gombárem snili. Kdybych svůj širák už dávno neodhodil v dál, hluboce bych před Jiřího výkonem smeknul. 

A slavit v divadle rozhodně ještě budeme. To se neomrzí. Avšak vzhledem k tomu, že Jirka nepije, tentokrát poteče proudem jablečný mošt!

Jak na vás jako režiséra a uměleckého šéfa působilo Jirkovo zpracování a pojetí Cyrana, je to pro vás výkon na nominaci na Thálii?

Jirkovo ztvárnění je uhrančivé, suverénní a osobité. Jirka se té roli a režijnímu vedení cele odevzdal, doslova se přetělesnil do postavy, a to se na českých jevištních vidí svátečně. Jirka dlouhodobě ve Slováckém divadle odvádí velmi kvalitní kreace a byla jen otázka času, kdy mu některá z rolí takto cinkne. A fakt jsem moc rád, že se před touto výzvou (vždyť kolik takových ikonických rolí vlastně je?!) a vloženou důvěrou nesložil, ale vytěžil z ní, co mohl.

A jestli je to pro mě výkon na nominaci na Thálii? No jejdamane, pro mě je to výkon na Thálii... Takže jsem opravdu zvědav, kdo si místo něho tu skleněnou vázu letos odnese. 

Co toto ocenění znamená pro Slovácké divadlo, s vědomím toho, že nominace na Thálii „sbírá“ prakticky každý rok?

Co si budeme vykládat, každou takovou cenu nebo nominaci je lepší mít, než nemít. Nejen z důvodů osobní prestiže či uměleckých ambic, ale čistě prakticky i z důvodů různých hodnotících kritérií, na základě nichž jsou divadla následně financována. Jako uměleckého šéfa mě nesmírně těší, že opečovávám ansámbl, který je nabitý mimořádnými talenty a osobnostmi. Prakticky všichni mají na to dosáhnout na nejvyšší mety v individuálních anketách. Pro mě je však ještě podstatnější celková synergie, síla a výkon kolektivu jako takového. 

Aby však nevznikla nějaká mylná představa, že se ve Slováckém divadle ženeme jenom za poctami a oceněními. Neméně důležité je pro nás, aby se nám dařilo vybalancovat některé náročnější tituly lehčími nebo vysloveně diváckými kusy. Držíme se teze, že by si u nás měl každý najít to svoje. Vedle Cyrana z Bergeracu jsme tak nazkoušeli Limonádového Joea, vedle Opilých jsme nastudovali komedii Třináctkrát za svědka. Nepřetržitě usilujeme o vyvážený repertoár jako celek, a taky o to, aby každý kus byl suverénním jevištním počinem. Právě touto cestou dosahujeme toho, že naši herci profesně i osobnostně rostou a Slovácké divadlo pak může sbírat pocty a ocenění.