Markéto, máš za sebou premiéru Fidlovačky. Jak probíhalo tentokrát zkoušení?

Dost jsme se s Tylem rvali – a pořád rveme. Fidlovačka vůbec není snadná hra, její text se nám různě vzpouzel, některé scény dlouho působily neinscenovatelně. Ale zvlášť v posledních dvou týdnech jsem cítila ze všech, a z herců zvlášť, obrovskou vervu, abychom se s tím "nehratelným Tylem" vypořádali se ctí. Velmi mě ten zápal těší.

Fidlovačka nepatří do kategorie úplně často uváděných her, přestože v ní zazní česká hymna. Co ty považuješ za její nejvyšší kvalitu?

Fidlovačka by bývala během 20. století nejspíš zapadla – nebýt faktu, že z ní pochází píseň, která se později stala českou hymnou. Kvůli tomu se na ni nalepila spousta falešných představ včetně mylných domněnek, o čem Fidlovačka vlastně je. Každý si do ní promítal, co chtěl. My jsme si kladli za cíl zpracovat Fidlovačku samotnou, bez odboček a různých přívažků. Naše hymna zkrátka pochází z podivného dramatického tvaru, který je dílem ne zcela šikovně vybudovanou fraškou, dílem romantickou komedií a dílem dokumentem o tehdejší Praze.

Fascinuje mě především to, v kolika rovinách o nás jako o Češích Fidlovačka vypovídá. Nejen tím, že v ní nalezneme čecháčka vedle čecháčka, ale současně i polovičatostí zápletky a humbukem, který kolem ní vznikl později. Je pro nás dost podstatně příznačná. A to Tyl je v tom celkem nevinně, on jen nenapsal úplně dobrou hru.

Proč si naopak myslíš, že bývá Tylova hra označována jako umělecky bezcenná?

Protože taková v jistém smyslu opravdu je, jako fraška by dnes nemohla obstát, nenalezneme v ní ani žádné velké hloubky. Jestliže jsme se rozhodli ji uvést, musíme s tím vědomě pracovat a tematizovat to.

Proč by se podle tebe měl jít člověk – divák na Fidlovačku podívat?

Fidlovačka pro nás tvoří podstatný kontext, je to hra, která se v našich dějinách důležitým způsobem odrazila, a to fakt, že z ní pochází česká hymna, není zdaleka ten nejdůležitější. A je to - doufejme - živelný muzikál. Škroupovu hudbu pro nás upravil skvělý skladatel Mario Buzzi, choreografie vytvořil David Strnad.

Blanka Šmejdovcová