„Měl jsem psychický problém, byl jsem zaneřáděný vnitřními běsy, jak je popisuje Jack London v knize Démon alkohol. A v tu chvíli pak stačí opravdu málo a alkohol vás nepovznáší a nerozveseluje, ale naopak smílá. Což se u mě v těžké covidové době začalo dít,“ popisuje, co ho vedlo k zásadnímu rozhodnutí.

„Jedním z velkých hybatelů té změny byla moje žena Pavlínka a naši kluci. Pavlína řekla: ‚Pojď ten svůj problém řešit, ať před sebou máme ještě krásný život.' A bylo to. Opravdu moc mi pomohla, stejně jako pan doktor Zicháček, primář neurologie v hradišťské nemocnici, kterému moc děkuju. Ten mi zase řekl: ‚Vy nejste vnitřně šťastný, něco vás trápí a proto vás alkohol vždycky tak semele. Kdybyste pil na štěstí, nemáme teď problém,'“ popisuje upřímně svou cestu herec.

„Slivovicí bych se i natřel, ale už ji nepiju“

V životu bez alkoholu vidí Jiří samá pozitiva. „Když to vezmu úplně od základu, dobře spím, dobře trávím, nebývám tolik nervózní a nevrlý, beru věci s nadhledem,“ popisuje s tím, že zapřisáhlý bojovník proti lihovinám jako Limonádový Joe, kterého hraje ve stejnojmenné komedii, se z něj ale určitě nestal.

„Každému rád dopřeju, nejsem žádný puritán a nikomu ve svém okolí nezazlívám, když se napije. Pořád jsem vinař a palič slivovice, jen ta chuťová buňka už se nějak smazala,“ popisuje s úsměvem. „Teď byl třeba náš syn Máťa nemocný a celého jsem ho natíral slivovicí. Voní mi to úžasně, až bych se sám celý natřel, ale mozek už nevydává žádný jiný signál. A žiju teď krásně, spravila se mi psychika,'“ uzavírá s úsměvem Jiří Hejcman.