5. 1. 2018
Slovácké divadlo uvede už zítra ve světové premiéře unikátní novinku. Jde o jevištní adaptaci knihy Fedora Gála a anonyma Matěje Přes ploty. Hru, jejímž základem je rozhovor dvou rozdílných lidí, kteří jsou i přes své odlišnosti schopní vést spolu dialog, se souborem nastudoval režisér a spoluautor dramatizace Michal Skočovský.
Dvě otázky dramaturgyně Markéty Špetíkové pro ředitele Slováckého divadla Michala Zetela a dramaturgyni Ivu Šulajovou:
V připravované novince Přes ploty si sociolog, dokumentarista a někdejší disident Fedor Gál píše e-maily se slovenským anonymním neonacistou Matějem. Je vhodné nechávat Matějovy až protidemokratické myšlenky zaznívat na jevišti? Nelegitimizuje tím Slovácké divadlo neonacismus?
Šulajová: To je velká otázka. Pokud bychom to brali v rovině energie slov, tedy v tom smyslu, že každé slovo, které zazní, vytvoří nějaké geomorfologické pole, tak to tak svým způsobem určitě je. Na druhou stranu jde o pohled na svůj stín. A záleží, co s tím stínem uděláme. Právě v tom podle mě spočívá velká výzva: neschovávat se před zápornými, protikladnými nebo diskutabilními věcmi, ale hovořit o nich.
Zetel: To, jestli mohou, nebo nemohou zaznívat neonacistické názory na jevišti, je podle mě otázka. A naším úkolem je klást otázky, odpovědi musí říct někdo jiný. I kdybychom porušili nějaký kodex nebo nějaké morální pravidlo, tak je to v pořádku – jako umělci máme přesně tohle dělat. Nejsme tu od toho, abychom nabízeli odpovědi.
Přál bych si žít ve společnosti, kde každý může říct opravdu, co chce, a teprve na základě toho, co bude říkat, se k němu ta společnost bude určitým způsobem chovat. Pokud někdo tvrdí, že holokaust nebyl, tak lže a pak ať se s ním nakládá jako s lhářem. Ale nemělo by se to kriminalizovat.
Šulajová: My na jevišti pouze zobrazujeme, nevytváříme. Když se v nějaké hře, která zpracovává nacistické téma, hajluje, tak to taky není propagace hajlování, ale zobrazování prostředků, jimiž se nacisté vyjadřují.
V této inscenaci ovšem dostávají názory podobného typu poměrně velký prostor. Některého z diváků to může oslovit.
Šulajová: To je podobné tomu, co slýcháme o vulgarismech na jevišti, což mě velice dráždí. Když hrajeme hru z určité sociální skupiny, tak ten drsný jazyk k postavám patří, charakterizuje je. Kdybychom ho převedli do spisovné češtiny, tak je ta hra rázem o ničem. Jeviště není místo na pěkná vystoupení.
Zetel: Pro mě je pravda, že holokaust zcela objektivně existoval. Ale ptát se, jestli zemřelo pět nebo sedm milionů Židů, je relevantní otázka a nijak to neumenšuje hrůzu té věci. Pokud se na to člověk zeptá a je okamžitě označen za zpochybňovače holokaustu, tak to pro mě není v pořádku.
Markéta Špetíková