Předpokládám, že vaše práce v divadle je zaměřena především směrem k divákům. Kolik telefonátů denně přibližně vyřizujete a co všechno diváky Slováckého divadla zajímá, na co se ptají? Je těžké odhadnout, kolik diváků denně zavolá. Někdy je jich během dne jenom pár a jindy se telefony netrhnou. Nejvíce se lidé ptají na repertoár, zda jsou na konkrétní představení ještě vstupenky a kolik stojí, zda budeme v příštím roce hrát Rychlé šípy, protože do konce roku jsou obsazené... Také se ptají třeba na hostování jiných souborů u nás v divadle. Dotazy jsou někdy kuriózní. Jeden pán například volal, že má zájem o představení Manžel k večeři. Když jsem pána opravila, že název představení je Blbec k večeři, jenom suše odvětil, že to vyjde nastejno... Setkala jste se určitě se spoustou reakcí od diváků. Je nějaká, na kterou ráda vzpomínáte? Mám ráda všechny divácké reakce, kupodivu i ty negativní. On po nich sice trochu stoupne adrenalin, ale jsou podnětem k zamyšlení, co můžeme ještě ve své práci zlepšit. Samozřejmě, že mě těší všechny kladné ohlasy. Někdy je člověk hodně unavený, nechce nikoho vidět a upadá i jinak do trudomyslnosti.Ale pak stačí, aby někdo řekl, že se mu u nás v divadle líbí, že je moc spokojený a že to děláme dobře a rázem se všechno změní. Najednou vím, že ta naše práce má smysl a je mi moc hezky.