Když vzpomeneme Naše furianty, Boha masakru a další inscenace – ukazuje se, že jste výrazná komediální herečka. Dočkáme se podobně veselé role i v Popelu a pálence?
No - je to komedie, doufám, že to diváci poznají (smích). Jak moc si ty komedie jsou podobné, nechám na nich. Podle mě každá ze zmíněných her je typově jiná. Popel a pálenka bude taková ta odpočinková komedie pro pobavení. Myslím, že na odlehčení současného repertoáru je to úplně ideální volba.

Co o vaší postavě prozradíte?
Jejda, nevím, jak ji přesně charakterizovat. Já mám, myslím, na rozdíl od Anniky povahu mnohem bojovnější, ona se spíš nechá ovlivňovat a zmítat okolnostmi. Jedno máme ale asi společné – obě, myslím, žijeme hlavně ve svém vlastním mikrosvětě. I když ten její a můj jsou diametrálně odlišné.

Vaši roli si už dvakrát zahrála Simona Stašová. Je vám její herectví blízké? A jak jste na roli šla vy?
Herectví paní Stašové se mi čím dál víc líbí. Není to mojí změnou pohledu – ona je prostě čím dál lepší. Vím, že tuto roli hrála (ani jsem netušila, že už dvakrát). Já jsem ji ale neviděla a dobře tak. Ještě bych něco podvědomě „vzala přes kopírák“. Když jsem studovala Boha masakru, taky jsem byla ráda, že jsem v tom neviděla třeba paní Pleštilovou. Každý jsme jiní a kopírovat je nuda.

Na jevišti tvoříte povedený trojlístek s Alžbětou Kynclovou a Josefem Kubáníkem. Vaší maminkou bude Květa Fialová. Jaký máte mezi sebou na prknech vztah?
V pohodě. A osobní víc než v pohodě, mám je ráda.

Jak spolu herci vlastně vycházejí v soukromí?
Jak kteří. Na „napnelismy“ v našem druhu povolání není místo. Když je to ve scénáři, teoreticky se musíte líbat i s úhlavním nepřítelem a diváci nesmějí nic poznat. Naše divadlo má stran vztahů ale proti ostatní většině divadel, myslím, velkou exkluzivitu! Tady se v souboru opravdu mají lidi vzájemně hodně rádi. Řekla bych, že vřelost vzájemných vztahů je u nás unikátní. A není to „naoko“ – všimněte si, kolik kolegů pak jezdí i o prázdninách společně na dovolenou!

Popel a pálenka je plná komických situací, které ale nebudou divákům úplně cizí. Zažila jste vy sama něco z toho, o čem budete hrát?
Klasické nepochopení, když každý mluví o něčem jiném, zažil asi každý. Ti, co vedou spolu rozhovor, to většinou pochopí později než pozorovatel. A to je i hlavní princip této komedie. Ten třetí ve hře, ten pozorovatel, je divák. Dej Bůh, ať se pobaví co nejvíc!

Některým divákům může vrtat hlavou, proč se komedie jmenuje právě tak, jak se jmenuje. Můžete to vysvětlit?
Já myslím, že to je hlavně symbolický odkaz na tragikomičnost celé hry. Děj se vlastně odehrává celý po pohřbu, s všudypřítomnou urnou nebožtíka, přitom se tam rozvíjí jistá zápletka a vesele se to všechno zapíjí kořalkou po nebožtíkovi!

Jde o severskou hru, předpokládám, že onou pálenkou je nějaká tamní specialita.
Jmenuje se Akvavit a režisér Igor Stránský nedávno překvapil, poněvadž ji sehnal, i když já jsem si myslela, že je to výmysl autora a že neexistuje. A nutil nás, ať ji každý z nás ochutná!

Jak chutná?
No hnusná je! To už spíš vydýchám na jevišti tu urnu! To je pro mě další bubák. Na scéně je totiž urna s nebožtíkem pořád přítomná a mě straší pomyšlení, že je pravá – tedy jako už použitá. Pobavená rekvizitářka Jitka se mi směje, že ne, ale já jsem ji tajně studovala. Je zapečetěná, takže kdoví, však víte, divadlo je samé tajemství (smích).

Jak prožíváte premiéru? Je pro vás stresující, nebo oddech, že máte za sebou náročné zkoušení?
Já zkouším velice ráda, je to čas objevování. Takže premiéra je jisté napětí, jestli to divák vezme tak, jak si přeju, aby tu naši práci vzal.


Monika Horká je v angažmá ve Slováckém divadle od roku 1985. Vytvořila mnoho pozoruhodných rolí, v poslední době například temperamentní Mariu v komedii Tenor na roztrhání, Terezu Fialovou v Našich furiantech či Anetu v komedii Bůh masakru, tato role jí přinesla Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu České divadlo.