Divadlo kjógen bylo založeno roku 2001, od roku 2005 funguje jako profesionální soubor bez stálé scény. Divadlo vzniklo z podnětu českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího a kjótského mistra tradiční školy Ókura Šigejamy Šimeho. Jde o jediný evropský soubor, který se stabilně věnuje studiu, realizaci a uvádění japonských frašek kjógen ve svém rodném jazyce. Divadlu kjógen byla v roce 2016 divadelním institutem Nogami Noh Theatre Institute při tokijské univerzitě Hósei udělena prestižní cena Saikašó. Jedná se o nejvýznamnější divadelní ocenění v Japonsku. Divadlu kjógen je první nejaponský laureát této ceny za 26 let její historie.

Kjógen (v překladu „bláznivá" nebo „umně vyšperkovaná slova") vznikl v Japonsku před 600 lety a reprezentuje komickou formu. Komedie se postupem času proměňovaly a přizpůsobovaly publiku tak, že jsou i dnes srozumitelné divákům, včetně cizinců. Představení trvá zpravidla 20 minut až půl hodiny a vystupují v něm většinou dva až čtyři herci.

Ve Slováckém divadle se můžete těšit na frašky Hlas za dveřmi (Jobikoe), Papouškování (Kučimane) a Lišky z ostrova Sado (Sado kicune).

O čem frašky jsou?
Hlas za dveřmi (Jobikoe)
Sluha Tarókadža odešel ze služby a několik dnů se neukázal. Proto se jeho pán, místní samuraj, rozhodne navštívit jeho dům. V době tradičního samurajského Japonska to znamenalo téměř jistou Tarókadžovu smrt. Tarókadža se obává trestu a velmi komickým způsobem se zapírá. Pán s druhým sluhou Džirókadžou se snaží lstí dostat Tarókadžu z domu a nutí ho zapírat se tradičními melodiemi heikebuši, koutabuši a odoribuši. Samotní však propadají kouzlu zpěvu a tance - proto bývá někdy tento kjógen označován titulem Ošálen rytmem.

Papouškování (Kučimane)
Papouškování je klasickou komedií žánru  kjógen a její vznik je odhadován zhruba do první poloviny 16. století (autor je zde, jako u většiny kjógenů, neznámý). Pán - místní šlechtic - dostane soudek prvotřídního saké a pošle sluhu Tarókadžu, aby mu k pití přivedl společnost. Sluha však díky své neznalosti poměrů ve městě přivede proslulého výtržníka. Pán v obavě, aby návštěvu náhodou ve svém domě nerozhněval, přikáže přihlouplému, ale velice horlivému sluhovi, aby dělal "přesně, co mu řekne". Sluha si však příkaz vyloží po svém, pána začne papouškovat. Hra spadá do třídy nejlehčích kjógenů hiramono, ale její rychlý děj skýtá mnoho příležitostí pro nácvik precizního načasování a přesného nasazování gest.

Lišky z ostrova Sado (Sado kicune)
Autor textu neznámý, odhadovaná datace zhruba do druhé poloviny 15. století. Pěstitel rýže z ostrova Sado vyráží na cestu do hlavního města, aby odvedl daně za minulý rok. Cestou potkává pocestného z provincie Ečigo, o kterém se během rozhovoru dozvídá, že je také pěstitelem rýže a že též míří platit daně do hlavního města. Přestože jak ostrov Sado, tak provincie Ečigo patří historicky k nejodlehlejším koutům Japonska, dostávají se putující záhy do sporu, kdo z nich žije ve větším „zapadákově“. Jelikož rozdílů mezi oběma oblastmi není mnoho, středem sporu se stane zcela bezpředmětný fakt, zda na ostrově Sado žijí lišky. Vsadí se o symbol svého postavení – krátký meč. Pokračují do města a berním úředníkem se nechávají rozsoudit. Zemědělec z ostrova Sado úředníka uplácí, aby spor rozhodl v jeho prospěch. Během vzájemné disputace se sice na podvod přijde, hra ale divákovi přináší nečekaný vývoj a v celku překvapivé rozuzlení.

Vstupenky můžete rezervovat ZDE...