Poslední předprázdninovou premiérou ve Slováckém divadle bude už tuto sobotu 16. června sarkastická tragikomedie maďarského dramatika a autora slavné Kočičí hry Istvána Örkénye Rodina Tótů v režii vynikajícího a u diváků oblíbeného Igora Stránského.

"S Rodinou Tótů jsem se setkal dvakrát a pevně se usadila v mém podvědomí. Prvně to bylo v roce 1972, kdy jsem dostal od režiséra Petra Scherhaufera nabídku, abych nastoupil do angažmá v Divadle na provázku. Měl jsem tam vedle Bolka Polívky a Jiřího Pechy účinkovat v připravované inscenaci Tótovci. Protože však byl ve Slováckém divadle vynikající režisér doc. Miloš Hynšt a já moc stál o spolupráci s ním, nabídku jsem odmítl. Inscenaci Tótovců jsem však viděl a byla skvělá. Ještě lepší provedení jsem však měl možnost shlédnout o deset let později v pražském Činoherním klubu. Herecký koncert Nárožného, Hálka, Divíškové, Šafránkové a Švandové byl neskutečným zážitkem. A když se po dalších pětatřiceti letech naskytla příležitost abych Rodinu Tótů režíroval, ani na chvilku jsem nezaváhal," uvedl režisér.

Sarkastická tragikomedie s vynikajícími hereckými příležitostmi, kterou významný maďarský dramatik István Örkény (1912-1979) napsal v polovině šedesátých let 20. století nejprve jako scénář a později jako drama, je groteskním zobrazením skutečnosti a obranou humánních hodnot proti odcizení a absurditě života.

Děj se odehrává v zapadlé severomaďarské vesničce, v domě rodiny Tótů, kam přijíždí z fronty na zotavenou Major, nadřízený Tótovic syna Julia. Celá rodina spatřuje v návštěvě vidinu budoucích výsad pro syna, a tak se snaží Majorovi zalíbit a všemožně vyjít vstříc jeho kuriózně kladeným požadavkům, byť je to stojí mnoho sebezapření. Již záhy po příjezdu se totiž projevuje Majorova pošramocená nervová soustava a autoritativní povaha, pod jejímž despotický vlivem manželé Tótovi postupně degenerují a ztrácejí svobodnou vůli.

"István Örkény je mistrem žánru miniaturní grotesky, nebo též minutové povídky, novely, nazývá se to různě. Základem tohoto žánru je, že děj je vystavěn na všední situaci, hrdiny jsou obyčejní lidé, hovořící banální mluvou. Vyústění, pointa však překročí meze reality, stane se nezvyklou, nepravděpodobnou až šokující, a tím na vše vyprávěné vrhne groteskní až absurdní rozměr. Pod tím vším však není autorský výsměch, ironie, ale sebeironie, hluboká humanistická láska k člověku podpořená osobní prožitou zkušeností," řekla o novince dramaturgyně Iva Šulajová.

Komedie měla premiéru v roce 1967 v Budapešti. Hra byla v Maďarsku také úspěšně zfilmována i adaptována pro rozhlas a v Paříži získala cenu Le Prix de l’Humour noir. Na českých profesionálních jevištích byla Rodina Tótů dosud uvedena osmkrát. Naposledy se hra objevila v roce 2003 v repertoáru pražského Divadla Bez zábradlí, kde ji nastudovala maďarská herečka a režisérka Enikö Eszényi s hvězdami českého herectví Evou Holubovou, Bohumilem Kleplem, Oldřichem Kaiserem či Janou Šulcovou.

Ve Slováckém divadle se můžete těšit na Martina Vrtáčka, Irenu Vackovou, Zdeňka Trčálka, Moniku Horkou, Terezu Hrabalovou a Davida Vackeho. Hru divadlo uvede v překladu Jiřího Daňka a úpravě Jiřího Daňka a Ivo Krobota. Hudbu složil a hudebního nastudování se ujal Martin Štědroň, texty napsal Ivo Krobot. Autorem výpravy je Jaroslav Milfajt.

Dílo Istvána Örkénye vstoupí na jeviště Slováckého divadla ve své historii poprvé.

Kdo je István Örkény

István Örkény (1912-1979) byl maďarský dramatik a prozaik. Jeho hry se vyznačují satirickým pohledem na společenské problémy a groteskním ztvárněním jednotlivých příběhů.

Narodil se v rodině lékárníka a po ukončení školy začal studovat na vysoké škole chemii. Poté mění své rozhodnutí a věnuje se farmacii, kterou ukončuje v roce 1934 a vydává se na cesty po západní Evropě. Vrací se domů a dokončuje i studia chemie.

Jeho první kniha krátkých příběhů (Tanec oceánu) vyšla v roce 1941. V roce 1942 je poslán na východní frontu, coby žid v pomocné pracovní jednotce, je zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné i hru Voroněž. V roce 1946 se vrací konečně domů do Budapešti. Po revoluci v roce 1956 nesmí až do roku 1960 publikovat.

Velmi populárním se stal, mimo jiné, díky svým krátkým povídkám groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové povídky (Egyperces novellák). V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti, bývalé Malé Madáchovo divadlo.