Své o tom ví třeba Zdeněk Trčálek, který si vloni při šermířském čísle v Romeovi a Julii natrhl lýtkový sval. „Museli jsme přerušit představení. Úplnou náhodou byla jednou z divaček sestřička Maťašová, která mně už kdysi napravovala záda. Hned běžela domů, přinesla tejpy a představení zachránila. Já jsem ho pak do konce odestál a odrecitovat. Bylo to úplně poslední představení sezóny, to je klasika,“ okomentoval úraz Zdeněk.

Jitka Hlaváčová při zkoušení Divé Báry v roce 2007 zase spadla s těžkým dřevěným vědrem na hlavě do otevřeného orchestřiště. A to přímo mezi notové stojany se všemi možnými ostrými hroty a hudební nástroje za statisíce korun. „Stáli při mně všichni svatí! Rozbilo se jen několik stojanů a já si odnesla pár naraženin. Byla to ale jednoznačně moje chyba. Nicméně jsem vstala, dala se desetiminutová pauza a já dál pokračovala ve zkoušení,“ vzpomínala tehdy na hrozivě vypadající situaci.

Josef Kubáník má dodnes vzpomínku na inscenaci Gazdina roba. Praštil se do prstu na ruce, ale nepovažoval zranění za vážné, a tak se jím přestal zabývat. „Jakmile ale následný otok povolil, zjistil jsem, že prst byl asi zlomený a zůstal křivý. A mám ho tak už třiadvacet let,“ usmívá se.