Tolik úspěchů – a to jste se prý po konzervatoři rozhodovala, zda vůbec budete hrát… U přijímaček na JAMU jsem slyšela verdikty jako – ta je mladá a hubená, zvládne to vůbec? Nakonec mě přijali. Ale nebylo to jednoduché. Odmalička tancuji, tak mě lákal tanec. Moje babička byla baletka, ale dlouho to dělat nemohla. A tak jsem se rozhodovala mezi tancem a herectvím. No vida, nakonec zvítězilo herectví. Jak jste se dostala do Hradiště? Udělala jsem přijímací zkoušky na muzikál, studovala, hrála jsem v Městském divadle, ale najednou jsem ve čtvrtém ročníku nevěděla, jak dál. Všichni jezdili po konkurzech a já pořád nic. Pak mi zavolal spolužák z konzervatoře David Vaculík, zda bych šla do Slováckého. Tak jsem do divadla napsala, přijela a připomínala se. A vyšlo to. A kromě činohry došlo i na váš oblíbený tanec. Ano, muzikál se ve Slováckém divadle objeví jednou za rok. A do toho mě oslovil režisér Radek Baláš a nabídl mi asistentku choreografa. Nejdříve při Šakalích létech a letos při muzikálu Donaha!. Takže jste činoherní herečka, tančíte, vytváříte choreografie. Zbývá jenom hudba a budete dokonalá. Jaký máte vztah k hudbě? Odmala jsem byla vedena k houslím, takže jsem vlastně měla být houslistkou. Tatínek mně jednou řekl – Ty budeš nejlepší houslistka mezi herečkami a nejlepší herečka mezi houslistkami. A jaké role má nejraději nejlepší herečka mezi houslistkami? Ani jako malá jsem si nechtěla zahrát princeznu. Mně se spíš líbily chudé děvčice, které se musejí protloukat nelehkým životem. A jsem strašně šťastná, že jsem nebyla zaškatulkovaná do rolí naivek, protože se mi těžko hrají. Sice na ně vypadám, ale vůbec to není můj naturel. Potkaly mě spíš role charakterních žen. A potom také postavy, které musí ve hře být a moc neposouvají děj. Taková byla například manželka hlavního hrdiny ve Výstřelech na Brodwayi. A jak jste se vyrovnávala s klasikou – rolí Desdemony? Dělal to s námi Igor Stránský – dostala jsem tu roli jako hodně mladá a přiznám se, že to pro mě byla zkouška ohněm. Vždy jsem viděla na jevišti Desdemonu mnohem starší. A co Viky v muzikálu Donaha!? To byla zatím poslední role… To byl zajímavý úkol. Manžel Herold v inscenaci Donaha! ztratí práci, ale Viky je zvyklá na určité postavení, se snaží udržet si standard. Moc pěkná práce… To už se dostáváme k další velké roli – k Maryši. Ta bude mít zanedlouho premiéru. Co na ni říkáte? Když mi těsně po Vánocích pan režisér Igor Stránský oznámil, že budu tuto roli hrát, nedokázala jsem popsat své pocity. Cítila jsem údiv, radost, překvapení, ale také strach a zděšení. Proč já, říkala jsem si. Bála jsem se, jestli na Maryšu nejsem moc mladá. Ale pak jsem to pochopila a začala ji brát jako svoji vrstevnici. Jak na vás Maryša působí? Je to silná žena, pro kterou je její dobrovolné sebezničení vlastně vysvobozením. Je to velká a moc dobře napsaná role. V tom, abych ji dobře pochopila mi pomáhají mí herečtí kolegové a já jim za to děkuji. Kdo je Alexandra Vronská Narodila se v roce 1980, vystudovala brněnskou Konzervatoř a poté muzikálové herectví na JAMU, zahrála si v Městském divadle v Brně a vyzkoušela i televizní herectví v Četnických humoreskách. Ve Slováckém divadle je v angažmá od roku 2002 a jde z role do role. Ty nejoblíbenější jsou Ellen ve Výstřelech na Broadwayi, Desdemona v Othellovi, Bejbina v Šakalích létech, Lise v Bratrech Karamazových a celá řada dalších. Nyní má před premiérou další velké postavy – Maryši.