12. 3. 2014
Balada Cikáni jdou do nebe je po Donaha! druhým nejúspěšnějším muzikálem v téměř sedmdesátileté historii Slováckého divadla. Vidělo ji téměř 20.000 diváků. Stala se naší nejúspěšnější inscenací roku 2010 a představitel zlodějíčka Buči Tomáš Šulaj byl za ztvárnění role nominovaný na Thálii. Největším vyznamenáním je ale přece jen nadšený potlesk, zářící oči a stojící hlediště houpající se v rytmu přídavkových písní na konci představení. Jaké největší pocty se dostalo režisérovi a choreografovi Radkovi Balašovi?
Sám říká, že mu muzikál Cikáni jdou do nebe změnil život. Když se totiž pověst o novém, jedinečném muzikálu rozkřikla a viděli jej divadelní ředitelé napříč republikou, otevřely se mu dveře mezi naše největší muzikálové hvězdy. „Přinesl mi štěstí, a proto na něj nedám dopustit. S touto inscenací jsem také zažil největšího ocenění, jaké se mi kdy jako režisérovi dostalo. Na jedné z předpremiér si zakoupili tři první řady romští muzikanti, že se teda jdou podívat na to, jak si gádžové budou hrát na Romy. Po představení se na mě vrhli jako kobylky a objímali mě a pusinkovali a poplácávali po zádech a do toho všeho drmolili svým roztomilým romským přízvukem: ´Ty nejsi gádžo, to my poznáme, ty jsi náš!´ Může se bílému režisérovi z Nového Lískovce u Brna dostat větších poct? Těžko,“ přemýšlí s úsměvem režisér.
Na páteční reprízu (14. 3.) je volných ještě asi 20 míst, mnohem víc pak na reprízu dubnovou – polokulatou (55.). Na tento pátek si vyberte ZDE…, na dubnový pátek TADY…