* Jaké to je, když se herec osobně potká s autorem hry, kterou právě studuje, nebo hraje?
Dramatikové častokrát píší fantaskní věci plné emocí a nejrůznějších nápadů a když se s nimi setkáte, zjistíte, že jsou mírní, klidní a žádné emoce z nich netryskají. Všechno se asi odehrává v nich a venku nic nezpozorujete.

* Přesto ale herce napadá spousta otázek, ne?
Občas. Víte, oni autoři o svých hrách neradi mluví. Setkal jsem se s několika dramatiky a ani jeden z nich si o své hře nechtěl moc povídat. Proč taky. Ať dílo mluví za ně.

* Ve hře Mein Faust hrajete titulní roli a s autorem Markem Horoščákem se vídáte docela často. Ani s ním si o hře nepovídáte?
Ono to bude asi ve mně. Že já se neptám. Jenomže si to představte. Autor přijede, sedne si do hlediště a dívá se, jak pracujete, jak se perete s jeho textem, dohadujete s režisérem a vy nevíte, jestli to neděláte celé úplně jinak než on to zamýšlel. Já nevím, nějak nemám odvahu se ptát. Přitom by mě ledacos zajímalo.

* Co například?
Až poslední dnymi vlastně dochází, že by nebylo marné, kdyby z celé hry na pozadí humorných situací a gagů vyvstalo podobenství o tom, kam vede cesta člověka, který důsledně odmítá věřit v Boha a zakládá si na své hrdosti, pýše, svých schopnostech, své vůli, svém já. A co na to autor? Myslel to skutečně tak?

* Titulní postava ve hře Mein Faust je vaší další hlavní rolí v řadě. Je to náhoda?
Samotného by mě zajímalo, čím to je, že jsem několik let dostával role spíše střední nebo menší a teď najednou jednu velkou roli za druhou. Jako člověk, který věří v Boha, věřím taky v to, že nic se neděje náhodou. A tak ve všem, co mě potkává, hledám, co mi to chce říct, co to má znamenat pro můj život, směr, rozhodování. Mám teď práce až nad hlavu. Aspoň je to dobrá škola a dobrý test toho, co zvládnu.

* Režisér Jakub Maceček zvolil u hry Mein Faust zajímavou hereckou stylizaci. Prozradíte o ní víc?
Myslím si, že Jakub má cit pro pointu, pro stavbu situace, gagu a pro čistotu hereckého projevu. Inspiroval nás loutkovým divadlem a expresívním herectvím. Z toho to celé vychází. Možná i ke grotesce jsme nakonec došli. Diváci vidí krátké, jakoby filmové obrazy a my se je snažíme podle jasného klíče naplnit. Mohlo by to být ve výsledku zábavné.

* Nechali jste se něčím konkrétním inspirovat?
Velkou inspirací nám byl filmový horor z dvacátých let Kabinet doktora Caligariho a dívali jsme se i na film Tajemství hradu v Karpatech. Ten se taky dotýká tajemných situací a je hrán s krásnou nadsázkou - to je přesně to, co jsme hledali.

* Autorem hudby ke komedii Mein Faust je původem italský skladatel Mário Buzzi. Jakou hudbu napsal?
Objevují se v ní bicí, cimbál, harmonika a další na první pohled možná neslučitelné nástroje, ale když jsem muziku slyšel poprvé, tak mě moc zaujala. Má v sobě skrytý humor.

* Jsou pro vás ty zdánlivě vnějškové prvky, jakými je hudba, scéna a kostýmy, důležité?
Ano - když začnou generální zkoušky a už hrajeme hru se vším všudy, stává se mi, že mi spousta věcí dochází teprve tehdy. Propojují se mi významy a všechno najednou rozkvete. Je to příjemný pocit, když vidíte, že role sama už dorůstá do „dospělosti“ a můžete ji „pustit do světa“. Ale ne vždy to bývá lehké. Protože ne vždy jste si jistý, že už je dospělá.

* Už víte, co vás čeká po premiéře komedie Mein Faust?
Celé divadlo bude vzhůru nohama, protože začneme připravovat muzikál Adéla ještě nevečeřela.

* Čeká vás opět hlavní role?
Myslím, že ne, muzikál není moje srdeční záležitost. Rád zpívám. Ale tancovat zrovna nemusím. I když - v Pokrevních bratrech mi Radek Balaš vymyslel efektní choreografii, která mě bavila! Teď očekávám spíše menší roli. Ale u zmíněného režiséra je to stejně jedno. Strhne přípravou muzikálu úplně všechny. Herce, profese v zákulisí a samozřejmě i diváky. A nejen strhne. On je taky pořádně zaúkoluje! Myslím, že spousta lidí nebude vědět, kde jim hlava stojí!

* Vy jste to ostatně poznal na vlastní kůži už několikrát. Při muzikálu Donaha! jste dokonce uměleckým dozorem. Co to znamená?
Když se inscenace nazkouší a hostující režisér odjede, pověří některého ze členů uměleckého souboru, aby dohlížel, zda při následných představeních všechno probíhá, jak má. Při Donaha!, kde jsem byl asistentem režie, tak ten úkol připadl mně.

* V těchto dnech slaví Donaha! třetí narozeniny. Jde tedy všechno tak, jak si režisér představoval?
Před třemi lety by si nikdo nevsadil, jaký bude mít Donaha! úspěch a že se stane nejúspěšnějším muzikálem Slováckého divadla všech dob a taky asi nikdo nečekal, kolik posbírá cen. Ale za těch více jak šedesát repríz někdy přišly i problémy a museli jsme je za pochodu řešit.

* Prozradíte, jaké?
Kupříkladu nám vyrostli kluci, kteří hráli syna hlavního hrdiny, a začínali tatínkovi doslova přerůstat přes hlavu. Takže jsme za ně hledali náhradu. Také nám otěhotněly kolegyně a i jejich role se musely přeobsazovat. K tomu jsou vždycky potřeba zkoušky, korepetice, nově příchozí se musejí naučit náročná choreografická čísla. Do toho jsme řešili končící autorská práva a podobně. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a diváci se mohou těšit i na další reprízy.

***