Poslední dvě vaše role nastudované ve Slováckém divadle jsou svým způsobem tajemné a záhadné. Ať je to Otec v Šesti postavách, nebo doktor Faust. Co mají společného? Zrovna v těchto rolích bych žádnou podobnost nehledal. A samotného by mě zajímalo, jestli by někdo nějakou našel… Otec je sebeobhajovačský, byl by rád, aby všichni viděli skutečnost z jeho úhlu, Faust je sebevědomý, je mu jedno, co si o něm kdo myslí. Co se týká hereckých prostředků, při práci na roli Otce se mě režisér Dušek snažil zbavit jakéhokoliv „hraní“, chtěl, abych byl postavou bez nadbytečných gest. Při práci na roli Fausta po mně režisér Maceček chce expresívní herectví, stylizaci. A ani si nejsem jistý, jestli je Faust vůbec tajemný a záhadný. Vyloží karty na stůl velmi brzy, hned v prvních scénách bude divák vědět, co je to zač. Aspoň myslím. Je těžké dotýkat se při zkoušení postavy těch magických okamžiků? Nebo ke hře přistupujete racionálně jako ke kterékoliv jiné? Jaké magické okamžiky máte na mysli? Snad když pálíme s kolegou Martinem Vrtáčkem coby Faustovým pomocníkem Wagnerem elixír věčnosti, obyčejně řečeno – slivovici? Nebo když se Zdeňkem Trčálkem tvoříme ženu – Jitku Joskovou? Pro mě je teď největší magií umět dobře všechen text a najít pro Fausta tolik zajímavých gest a duševních poloh, aby nebyl nudný. Říká se, že herci by se do postavy Fausta neměli pouštět, že to nevěstí nic dobrého. Co si o tom myslíte? To slyším poprvé. Možná jde o to, do jakého Fausta. Věřím, že nasoukat do hlavy a „rozžít“ Fausta Goethova, ještě třeba v obou dílech (to jsou bichle!), to už člověka a jeho psychiku asi pořádně ovlivní. Naše hra bude, zdá se, docela krátká. Náš Faust mi přijde bližší dávnému pojetí Christophera Marlowa. Má-li vůbec takové nějaké podobnosti! Je to spíše variace na faustovské téma. Ale přece jen – Faust ode mě vyžaduje kromě obvyklého duševního docela velké fyzické vypjetí. Tak si jen přeju, abych vydržel… S režisérem Jakubem Macečkem pracujete poprvé. Jak se vám líbily jeho předchozí dvě inscenace nastudované ve SD? Z pohádky Princezny a loupežníci aneb Zmatky naší Katky jsem byl nadšený! Oceňoval jsem, že se podařilo udělat opravdu chytrou zábavu pro děti i dospělé. Bavila mě hravost, která z celé pohádky čišela! Inscenace Villon F. (Na krk oprátku ti věší) se mi líbila – jednotlivé výkony, výtvarné pojetí, hudba… Ale musím přiznat, že mě představení jako celek neoslovilo. Nenašel jsem, co mi to chtělo říct. Co teď říkáte na spolupráci s ním? Cením si toho, že dává herci prostor a že má hodně herecké vidění situací. A fantazii! Vždyť je také hercem! A taky věřím jeho smyslu pro pointu a vtip. A je přístupný jakýmkoliv nápadům. Člověk se nemusí bát zkusit cokoliv. Diváky čeká komedie, ale bude to groteska plná nejrůznějších postaviček. Jak se takové stylizace při zkoušení hledají? Řeknu vám, že těžko. Když máte najít stylizaci pro malou postavu na malé ploše, dá se to. Stačí najít nějaké tři základní prvky. Ale když má být celá postava neustále na jevišti v různých situacích a pro každou situaci máte najít stylizované gesto a nemáte být stále stejný, to už je oříšek! A ještě to vše má mít různé stupně stylizace – víc nebo míň – podle situace, která se odehrává… A taky se samozřejmě nesmí ztratit pravdivost toho všeho! Protože i v grotesce musí být postavička uvěřitelná… Jsme týden před premiérou a já stále na mnoha místech nevím a nevím! Bude mě moc zajímat, jak to bude působit jako celek. Jaký žánr komedií máte nejraději? Jako kluk jsem znal zpaměti celé scénky pánů Šimka, Soboty, Nárožného, oblíbené jsem měl i pány Voskovce a Wericha, později s panem Horníčkem. Mám rád i Divadlo Járy Cimrmana. To by napovídalo, že mi je blízký slovní humor. Sám jsem s divadlem začínal pod vedením Huberta Krejčího – to je zas o stylizaci, pohybu, často pantomimě. Taky mě to velice baví. Dál třeba filmy s L. de Funesem! Tak vlastně nevím… Řekl bych to možná takhle – nemám rád, když jde fór za fórem ve stejné intenzitě, když jsou to jen nějaké nápady, které vás chtějí zahltit množstvím a udolat rádoby humorem. Mám rád humor vypointovaný, situaci vystavěnou, která má začátek, prostředek (vrchol) a konec. Šmitec! Dlouho se s tím nepárat! No a taky to musí být o něčem. Smát se jenom proto, že se řeklo sprosté slovo, to mě nebaví. Po Mein Faustovi bude režisér Balaš připravovat muzikál Adéla ještě nevečeřela. Uvidíme vás v něm? Těší vás práce na muzikálech? Vzhledem k tomu, že v Adéle bude hrát celý soubor, tak počítám, že i já. Mám raději činohru, ale rád zpívám. Zpěvu se nebráním nikdy. Tanci se bránit nemůžu, musím se s ním poprat, ale kdybych si mohl vybrat, budu radši jen zpívat. I když – ono když vás něco nebo někdo strhne, nekoukáte na to, jestli máte dělat ten nebo ten úkol.