Jak jde podle vás dohromady divadlo a fotbal? Časově asi špatně. Právě když se hraje nějaký fotbal, ať už v televizi nebo na stadionu, tak my zákonitě hrajeme divadlo… (smích) Ale vážně – dohromady, jak se zdá, jde divadlo a fotbal docela dobře. Vždyť to každý musí vidět, jaké divadlo fotbalisti často hrají! A dnes už je to tak normální, že si začínám myslet, že to dost dlouho trénují – spadnout aniž se mě někdo dotkne… Možná stejně dlouho jako kondičku nebo práci s míčem, nezdá se vám? A naopak, tedy co z fotbalu se přenáší na jeviště? Nevím, možná to, že jedněm trenér a druhým režisér určí dráhy, po kterých se mají pohybovat a jaké prostory „vyplňovat“ svým jednáním… Hra Šťovík, pečené brambory je hlavně hrou o kopané a o rozhodčích. Nebojíte se, že v publiku budou sedět samí pánové? Fotbal je přece mužskou záležitostí. A Vy myslíte, že na krasobruslení se dívají jen ženy? Vůbec se toho nebojím… Co jste se o fotbale museli kvůli hře naučit? Znáte alespoň základní pravidla? Základní pravidla znám, ale přesto jsem se něco nového dozvěděl. Hlavně z rozhodcovského zákulisí. Co všecko vyplňují za lejstra, co patří k jejich povinné základní výbavě, bez které se neobejdou (podle textu například krém na kopačky), jak vlastně ukazovat karty, jak jsou hlavní a pomezní rozhodčí na hřišti rozestavěni, co má hlídat hlavní a co pomezní, je to všechno hodně domyšlené. V televizi to tak nevypadá, tam sledujete hráče a ti můžou hrát různě, ale rozhodčí má pro svou práci stále stejná východiska, od kterých by se neměl vzdálit – aby třeba pomezní neběhal uvnitř hřiště nebo nekopal zpátky míč směřující z hřiště ven, jak se to stalo v našem představení… Zoltán Egressy, autor novinky, je momentálně nejhranějším autorem Maďarska. Čím to podle vás je? Že by napsal nejvíc her? (smích) Jeho hry jsou dost ukecané, ale má vždy zajímavý nápad pro zápletku, netradiční prostředí (ve hře Modrá, modrá, modrá cirkus, teď šatna fotbalových rozhodčích) a reaguje na to, co se právě ve společnosti děje. Ve hře Portugálie řešil ztracenost na nudném venkově, v komedii Modrá, modrá, modrá se zabýval otázkou vstupu malých chudých zemí do bohaté EU a dopad toho všeho na obyčejné lidi. Jaké je téma hry Šťovík, pečené brambory? Tentokrát přemýšlí nad třemi různými životními přístupy k prostředí, kde se točí miliony a to, jak si v tom kdo hledá svoje místo. To nabízí hodně témat. No a protože těch slov píše hodně, vždycky mezi nimi najdete ta, o kterých chcete hrát právě vy… (smích) A taky umí zápletku dobře vygradovat, až do jakési katarze. Egressy se do Uherského Hradiště přijel podívat na obě jeho zde realizované hry. Je tedy možné, že přijede opět. Jaký je to pocit – vědět, že sedí v hledišti? Ve velkém sále by to byl pocit poněkud vzdálený, na Malé scéně bude velmi blízký. V první řadě by sedět nemusel. Ať sedí aspoň tak daleko, abych mu neviděl do obličeje… (smích) Ale ať tam je! Moc by mě zajímalo, co na to bude říkat. Jestli teda bude rozumět, co mu česky říkáme. A co jsme naopak vynechali… (smích)