„Byl to můj velký sen už od doby, kdy jsem díky Davídkovi začala běhat,“ vypráví Pavlína. „První metou bylo deset kilometrů, a když jsem je pokořila, začala jsem myslet na půlmaraton.“

Těsně před samotným závodem pociťovala lehkou nervozitu. „Samozřejmě že ráno mě začalo bolet lýtko, něco mě tlačilo… Ale David mi moc pomohl. Běžel celou dobu přede mnou a táhl mě. Do sedmnáctého kilometru se mi běželo krásně, někde na devatenáctém jsem začala cítit vloni natržený sval. A nejhorších bylo posledních tři sta metrů. Ale závod to byl krásný. Po něm jsem si řekla - mám teď sice fialový nehet na noze, ale jsem šťastná!“ popisuje.

Sportovní i životní vzor: Dana Zátopková

Pavlína a David běželi půlmaraton v rámci Běhu pro Paměť národa, tedy pro organizaci, která se snaží zachovat vzpomínky pamětníků 20. století. Každý účastník si může na startovní číslo napsat jméno osobnosti, za kterou běží.

„Zvolila jsem Danu Zátopkovou. I s Emilem byli oba velcí propagátoři fair play, samozřejmě skvělí sportovci. Ale nejkrásnější pro mě bylo, když paní Dana někde řekla, že s Ťopkem se celý život prosmála. A to mi připadá úžasné, ten příběh a vzor je tak pro mě nejen sportovní, ale i lidský,“ uzavírá Pavlína Hejcmanová.