30. 11. 2010
Stále je co se dozvídat ze zkoušení muzikálu Cikáni jdou do nebe. Práce pod taktovkou režiséra Radka Balaše je pro herce vždy hodně náročná. Ostatně každý muzikál klade na interprety nároky na vybavenost taneční a pohybovou, pěveckou i činoherní. A přivádí jednotlivce až na hranici toho, co jsou schopni zvládnout. Ústřední dvojicí, kolem níž se celý děj našeho nového muzikálu točí, je zloděj koní Lujko Zobar Petra Čagánka, ale i Rada, dcera vůdce cikánské komunity, bývalého vojáka Danila (Pavel Majkus) Pavlína Vašková.
Pavlíno, už víme o Petrovi, že si musel změnit barvu vlasů kvůli roli Lujko Zobara, že byl ze zkoušení celý dobitý, zhubnul během příprav sedm kilo a že málem přišel o hlas. Máš ty taky nějaké podobné "šrámy" ze zkoušení role Rady?
No, myslím, že moje fyzická stránka zkoušením nijak neutrpěla. Poněkud jiné to ale málem bylo s psychikou... V úterý v generálkovém týdnu - tedy čtyři dny před premiérou - jsem se totiž dozvěděla, že spíš než jako vášnivá cikánka působím jako bojovná Xena. Do jisté míry za to mohlo příliš tmavé líčení a černofialová paruka s krátkou ofinou, ale hlavně také to, že jsem do té doby chápala postavu Rady trochu jinak. Po vyčerpávajících dvou měsících bylo toto zjištění dost nepříjemné a moc do zpěvu mně ani Jolaně Izbické (návrhářka kostýmů a líčení) rozhodně nebylo. Musely jsme tedy vyměnit paruku (mimochodem tady se projevila ochotná duše mé kolegyně Ažky Kynclové), smazat 50 procent make-upu a pak už jsem na proměnu zůstala sama - celá nervózní a vyplašená, že už s tím za tak krátkou dobu nepůjde nic udělat. A když jsem pak po zkoušce slezla z jeviště a Jana Balášová (hudební nastudování) i Radek Balaš (režie) se usmívali a objali mě, spadl mi obrovský kámen ze srdce a já jsem věděla, že jsem konečně nastoupila na správnou cestu, která mě dovede k Radě!