Ačkoliv jste zpěvák, na prknech Slováckého divadla jste příležitost ještě nedostal. Teď to bude poprvé. Co od vás uslyšíme?
Písničky samozřejmě. A moc se na to těším. Vystudoval jsem na JAMU obor muzikálové herectví a konečně je tu šance to nějak zúročit. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně slibuji, že se pokusím zpívat čistě a držet se předepsaných not… Ale není to poprvé, co budu na prknech Slováckého divadla zpívat. Už jsem měl jednu možnost v pohádce Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky. Byla tam pro mě jedna sólová zpěvní věta: „Jsi taková.“

Přiblížíte žánr písniček z nově připravované komedie?
Popravdě řečeno, nevím, kam bych je žánrově zařadil. Když jsme je slyšeli poprvé, dělali jsme si všichni legraci, že autor vykradl bratry Ebeny, jindy Mňágu a Žďorp … Ale samozřejmě to tak není. A v konečném procesu a v našem provedení se nám už zdají být úplně jiné než na začátku. Písniček je sedmnáct, to je dost i na muzikál, což Tcháni vyloženě nejsou. Jsou velmi melodické, mají chytlavé refrény. Doufejme, že každý divák si najde tu svou, která se mu bude líbit a kterou si bude v duchu pobrukovat i na odchodu ze Slováckého divadla.

Autorem písní je Daniel Fikej. Víte, že jeho hudbu zpívají hvězdy české pop music?
Samozřejmě. A jsem rád, že s ním můžu spolupracovat. Je to profesionál se vším všudy. Dokáže napsat písničku tak, aby vám opravdu seděla. Já jsem sice srdcem i duší spíš rocker, ale to, co napsal Dan, se mi vážně líbí. Navíc se nebrání nápadům, se kterými přicházíme i my herci. Je to vlastně velké štěstí, že je autor hudby přítomen na zkouškách. Písničky se neustále nějak vyvíjejí, konzultujeme je spolu a vymýšlíme, jak je udělat co nejlépe. Velkou zásluhu na tom mají i texty Michala Stránského. Jsou úžasně vtipné. Myslím, že z těch dvou by byla výborná skladatelská dvojice jako Suchý a Šlitr nebo Hapka a Horáček.

Diváky čeká herecká kapela. Prozradíte, kdo na co bude hrát?
Nejvíc se předvede asi Honza Horák. Zahraje na klarinet, saxofon a kytaru. Pavel Majkus zasedne ke svému oblíbenému violoncellu, ale zahraje stejně jako Vladimír Doskočil nebo Pavlína Vašková i na kytaru. Alžběta Kynclová s Andreou Nakládalovou budou hrát na „foukací“ klávesy. Mě čeká kytara. Housle, které jsem kdysi studoval, už jsme tam neprotlačili. No a pak je v hudbě spousta různých zvuků, které jak se říká „děláme na hubu“.
Diváci se mají na co těšit. Alespoň ti, co nemají hudební vzdělání. (smích)

Médii probleskla zpráva o tom, že jste se musel naučit celý text, dokonce i repliky kolegů. Proč?
To je pravda. Umím celý text zpaměti, takže když nám onemocněla nápověda, zaskakoval jsem. A proč? Režisér na začátku zkoušení řekl, že moje postava principála by měla celý děj hry neustále nějak ovlivňovat. Zasahovat do něj, zastavovat ho, vstupovat do dialogů, které pak předvedu za postavy sám. Jenže se ještě nevědělo, kdy a v kterých místech to přesně bude. Tak jsem trochu unáhleně vypustil z úst, že se klidně naučím celou hru zpaměti. Toho se hned chytla kolegyně Andrea Nakádalová a společně jsme uzavřeli sázku, že to do tří týdnu zvládnu a ona, že mě pak vyzkouší. A já se rád sázím.

Jak sázka nakonec dopadla?
Hra má 87 stránek a Andrea si na zkoušku vybrala stranu 84., tedy tu, co jsem ještě neměl tak zažitou. Navíc… Nebudu se vymlouvat, zkrátka jsem prohrál. A tak jsem se musel vypořádat s myšlenkou, že budu muset každé ráno po dobu jednoho měsíce vstát dřív, abych kolegyni připravil na zkoušku svačinu dle jejího přání.

Jak vypadají svačiny kolegyně Nakládalové?
Dopadlo to dobře. Andrea není nějak náročná. Bál jsem se, že budu muset mazat chleba máslem nebo paštikou, ale jí stačí obyčejné jablko. Což není nic zvláštního, když uvážíme, že je schopna celý týden pojídat na oběd rýži s bazalkou a olivovým olejem. Svačiny se nakonec konaly jen tři dny. Pak totiž došlo při zkoušení ještě k nějakým textovým úpravám a strana 84 se celá škrtnula. Tím zmizela i povinnost svačináře. Jen ten text mi stále straší v hlavě.

O čem vůbec bude komedie Tcháni aneb Jak neprovdat dceru?
O Tchánech a o tom, jak neprovdat dceru. Co jiného o tom mám říct, abych neprozradil, co má zůstat tajemstvím? Přijďte se podívat. Bude to legrace.

Musel jste se naučit nějaké speciální dovednosti?
Práci s loutkami. Netahám je sice na drátech jako klasický loutkoherec, ale přesto to bylo něco nového. A to je vždycky dobře, když se herec může takhle obohatit. Netvrdím, že mi to jde dokonale, ale eskamotérství s ohněm v představení Modrá, modrá, modrá, bylo těžší.
U loutek zase musím neustále měnit hlasy a trochu z toho magořím. Takže až bude nějaká ženská postava mluvit hlubokým basem, mějte pochopení….

Diváci si vás začínají všímat i v komedii Rychlé šípy. Jaké to je převzít štafetu po Mírovi Zavičárovi?
Těžké. Ale už se začínám v postavě Jarky Metelky zabydlovat. Doufám, že diváci nejsou a nebudou zklamaní, když na Mírově místě uvidí mě. Je mi jasné, že se neubráním srovnávání, ale je třeba si uvědomit, že ačkoliv jsme s Mírou dobří kamarádi, jsme každý jiný a trochu jiný tedy je i Jarka Metelka. Uvidíme, mám za sebou teprve deset repríz. Ostatní kolegové jsou o kousek napřed. Ale ten počet představení, co oni odehráli, ten jsem já o letních prázdninách viděl ze záznamu, když jsem se roli učil. Ale jestli to mám brát jako štafetu, třeba tu roli ještě někomu předám.

Slovácké divadlo získalo cenu pro nejlepší mladé divadlo v Česku a dostalo cenu Českého tučňáka. Vy tučňáky sbíráte. Takže máte originální úlovek…
Ano, moc mě zamrzelo, že vedení rozhodlo cenu umístit do foyer Slováckého divadla. Měla by být u mě (smích). Na druhou stranu, David Vaculík říkal, že je to cena do třiceti let, takže už se mě netýká. Každopádně jsem rád, že se úlovek podařil právě Slováckému divadlu.

Kolik tučňáků obsahuje vaše sbírka?
Taky bych to hrozně rád věděl. Ale netuším, zda se to dá spočítat. Je jich tolik. Plyšáci, hrnky, povlečení, puzzle, spodní prádlo, ponožky, zapalovače atd. atd. Mohl bych pokračovat donekonečna. Vždycky si myslím, že už snad mám s tučňáky všechno co je možné, ale pokaždé mě někdo ještě něčím překvapí. Ale ani tučňáky, které ve sbírce už mám několikrát, neodmítám. Snad se najde nějaký dobrodinec, vyhradí si pár týdnů volna a všechny je spočítá.