29. 4. 2010
Scénárista a režisér Petr Zelenka se minulý týden zúčastnil první zkoušky své divadelní hry Očištění na Malé scéně Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V jedné místní útulné restauraci pak Slováckému deníku prozradil například nejen to, kde vzal inspiraci k tématu pedofilie, která je klíčovou součástí inscenace, ale také to, na jakém filmu právě pracuje.
Rozhovor uveřejnil Slovácký deník 21. dubna.
-
Je tato vaše prvně v Hradišti zkoušená hra o příběhu, který se skutečně stal, nebo jde o smyšlenou story?
Jde o fiktivní příběh. Takový motiv se nevyskytuje nikde v mém okolí.
-
Odkud jste čerpal inspiraci a co vás vedlo zabývat se právě tématem pedofilie?
Vzdálenou inspirací byl pro mě film Happinnes, který kdysi natočil Todd Solondz. Šlo o tvrdou a trpkou komedii ze života takové americké středostavovské rodiny, která je úplně v rozkladu, a právě tam se téma pedofile vyskytlo.
-
Prosadil jste se jako režisér úspěšných filmů, ale píšete také scénáře. Která práce vás uspokojuje víc?
Já si vždycky myslím, že mě víc uspokojuje to psaní. Pak dva roky něco píšu a jsem z toho celý opuštěný a frustrovaný a to pak rád zase pro změnu spolupracuji s lidmi. Optimální stav je pro mě kombinace - soustředění o samotě a hned potom komunikace s velkým počtem lidí. Důležité je pro mě střídání těch dvou poloh.
-
Jaký rozdíl pociťujete při práci s herci , když se zkouší divadelní představení, a jaký u filmového natáčení z vašeho pohledu?
Přirovnal bych to k tomu, jako když nahráváte desku ve studiu anebo na živo. Ve studiu si v klidu nahrajete celou desku sám, když uděláte chybu, tak to vystřihnete a nahrajete znovu a líp. Ale na živém koncertě to zahrajete v jednom zátahu, je tam důležitá atmosféra a nasazení. Nedá se to srovnávat. Herec na pódiu a herec před filmovou kamerou, to jsou dva velké rozdíly.
-
Co znáte ze současného repertoáru Slováckého divadla?
Bohužel je to ostuda, ale viděl jsem tu jen muzikál Donaha!
-
Pracujete momentálně na nějakém novém filmu, máte rozdělaný nějaký scénář?
Mám. Píšu takovou historickou legrační mystifikaci o mluvícím papouškovi Édouarda Daladiera, známého ze spolupodpisu mnichovské dohody. Papoušek po něm opakuje věci i ve svých devadesáti letech v roce 2008, kdy ho Francouzi přivezou do Prahy na tiskovou konferenci. A od toho se odvíjí ten příběh dál. Jde o jakousi historickou fikci.
-
A jak jste s psaním daleko?
Teď jsem dokončil první verzi scénáře. Za rok a půl za dva bychom mohli přistoupit k natáčení.