Jenůfa je mladá dívka, kterou potkal těžký osud. Z čeho jste čerpala při přípravě na hlavní roli v inscenaci Její pastorkyňa?

Jenůfu v celém jejím příběhu potkává jedno neštěstí za druhým. Kromě nějaké té nešťastné lásky se s jejím těžkým osudem v žádném okamžiku jejího života naštěstí nepotkávám. Pro vytvoření postavy to pro mě však znamenalo, že jsem nemohla čerpat z žádné vlastní zkušenosti. Zbývalo mi jen si představovat, takovým způsobem jsem na roli asi ještě nepracovala. Většinou vycházím z něčeho podobného, co jsem už v životě zažila, či z nějaké vlastnosti, kterou s postavou máme společnou. V tomto případě jsem se snažila hledat nějakou inspiraci v literatuře, filmech, článcích. Hra je psaná tak, že na Jenůfu padá jedno neštěstí za druhým. Tudíž je čím dál víc ztrápená, bez života, bolavá. Bylo pro mě těžké v těchto situacích hledat jednání, abych celou hru jen nestála, nebrečela, nebyla smutná a ty věci se okolo mě jen neděly. Ráda bych, aby divák viděl, co se uvnitř ní děje, a přitom to nemusela říkat či popisně ukazovat.

Čím je vám Jenůfa blízká?

Je na ní dojemná její naivní láska ke Števovi a přesvědčení, že ho tou láskou dokáže změnit. Vlastně takové nerealistické vidění partnera, které se jí stane osudným. Kdyby neotěhotněla, mohla mít jen zlomené srdce, ale přicházející miminko v situaci a ve společnosti, v jaké žije, přináší obrovský problém. Líbí se mi, že mě režisér nevedl po lince této její naivity. Je to holka z vesnice, která musí denně hodně pracovat, není zhýčkaná, má pro mě takovou zemitost, pevnost, hrubost, sílu. 

Její pastorkyňa je velmi často uváděnou inscenací v divadlech po celé republice, známá je i její operní verze Leoše Janáčka. Máte s ní osobní zkušenost?

Bohužel jsem se nikdy s Její pastorkyňou jako divačka nesetkala. Chtěly bysme si s Jíťou Hlaváčovou, která mi v inscenaci hraje nevlastní matku, zajet do Janáčkova divadla na operu. Tak jsem zvědavá!

Pocházíte ze Strážnice, a tak se nabízí, že ve slováckém dialektu se vám hraje dobře. Na škole vás naopak určitě učili mluvit správně a spisovně. Cítíte v tom rozpor?

Nářečí mi problém nedělá, naopak bych řekla, že se mi tak mluví lépe. Konečně mi na jevišti není vyčítáno to moje „tož“!  No a není třeba věta „Nese sa jak baňa maku!“ totálně skvělá? Jinak mojí takovou vysněnou rolí byla vždycky Maryša, rolí Jenůfy se mi to částečně splnilo. Obě sú to děvčice z dědiny, které potká těžký osud a nešťastná láska. 

Jak se cítíte po premiéře, zvládla jste ji podle svých představ?

Po premiéře jsem se cítila zvláštně, většinou ze mě pak spadne nervozita a užívám si s ostatními popremiérový čas. Tentokrát se mi jakoby neulevilo, pořád jsem to nějak měla všechno v sobě. Ale snad to nejdůležitější se nám podařilo - předat silný stále aktuální příběh a zasáhnout diváka.