Jaké to je vybírat tituly pro Slovácké divadlo? Je dramaturgie stejně náročná jako všude jinde nebo je „přetahování" těžší?

Tituly nevybírám pouze já. Je tu ještě dramaturgie, určitá přání, nálady. Dramaturgie zde je specifická a vstřícná k lidem. Je hebká s určitými ostny.

Koho napadli Cikáni a proč jste s nimi souhlasil?

Cikány jsem chtěl dělat již delší dobu, snad je to 15 let. Nejprve jsme se domlouvali na Lorcu, ale toho nemám příliš v lásce, a tak jsem byl rád, že se paní Šulajové líbili právě Cikáni. Čili jsem s nimi souhlasil poté, co s nimi souhlasila paní Šulajová a Lorcu jsem z mysli odstranil.

Jak je obtížné převést Máchovo dílo do divadelní řeči?

Zřejmě to bude obtížné, i když se zdá, že to jde jako po másle. Nevíte kupříkladu přesně, jak dlouhé mají být jednotlivé scény: dlouhé, nebo krátké? Má se to hrát spíše expresivně, nebo obyčejně, skoro jako by filmově? Rovněž je těžké přijít na samotný žánr. Je to napínavý příběh, nebo osudová tragédie? Nebo je to pouťová groteska?

Někteří teoretikové tvrdí, že Mácha Cikány nenapsal, že jde o Sabinovo dílo. Co si myslíte vy?

Zejména profesor Oldřich Králík je velmi vehementní a straní Sabinovi. Taktéž jedna paní profesorka z Uherského Brodu. My chceme tedy uspořádat na začátku představení ve foyer takový seminář na téma K. H. Mácha živomrtvý, kde se čtyři učitelé českého jazyka vyrovnají jak s fenoménem Mácha, tak i s tím, kdo Cikány vlastně napsal. Je možné, že se shodnou, že to napsal Mácha a vše se vyřeší ještě než začne samotná inscenace.

Jak byste Cikány přiblížil těm, kteří od Máchy znají jen Máj, a to jen první tři verše?

Jedná se o strhující novelu, jež má charakter jakéhosi teskného i vášnivého hororu, v níž se viny z minulosti rozplétají v úzkostném kolotoči příčin a následků jako v malé řecké tragédii. Mezi tím dominují varhany Yamaha a kytara Grazioso z města Benátky.

Co vás zajímá na osudu Máchy samotného? Objeví se něco z toho i v inscenaci?

Z osudů Máchových se neobjeví nic, nežli zrovna zmíněné kolokvium na máchovské téma. Mne nejvíc dojímá z něho povídečka Márinka a dopisy z litoměřického období.

V čem budou Cikáni zajímaví pro slovácké i neslovácké diváky?

Já nevím, čtou-li diváci slováčtí Máchu, utkvěl-li jim v paměti, co to bylo za hocha a jsou-li vůbec rádi, že se učili verše z úchvatného Máje. My se jistě budeme snažit, abychom byli věrni známé slovácké zajímavosti, aspoň pokud jde o divadelní dílo, ale po pravdě zas nijak netoužíme po tom, abychom se někomu, kdo chodí po světě lhostejně, zalíbili. Neslovácké diváky tímto zdravíme a posíláme jim stejný vzkaz.

Se souborem pracujete už po deset let. Jak se podle vás vyvíjí?

Tak herci se zřejmě lepší a mladá divoká krev je zodpovědnější, ne? Dobré je, že se v dramaturgii objevují texty autorů jako jsou Horoščák, Jelineková a Lagronová. Duch divadla, onen již proslavený hradišťský pel, zůstává naštěstí neopakovatelně týž.

Co vás těší v Hradišti? Co jinde nenajdete?

Nyní jsem rád, že se pan Uherčík ze Zlína se svým antikvariátem přestěhoval na jedno hezké místo na Mariánském náměstí. Všechno, co bylo plynule nenápadné a jitřilo se v plochu náměstímatnou všednodenností, to ať zůstane. Dobře je též, že Matyášovou bránou chodí hrbáči. Špatné, že dům knihy Portál musí snášet takové problémy. Hloupé je, že nehraje Švancara a že i v tak líných uličkách jako je Františkánská, se plíží jeho smutný a opuštěný duch v podobě stříbrného háčku nad S. Výběr vín v restauracích je mělký. Mnou milovaná řeka se tučně a kolenovitě vine ve správných úhlech správným směrem. Herec Kubáník se změnil ve spisovatele Kubáníka a těším se, až začne psát opravdové pohádky.