Než přijdou herci V divadelním zákulisí je rušno už od třinácté hodiny. Do začátku představení zbývá šest a půl hodiny. Jevištní technika staví scénu, osvětlovač instaluje reflektory a zkouší světelné změny, rekvizitářka připravuje téměř tři sta padesát rekvizit. Na policích je k vidění vše od tkaniček do bot, brýlí, obálek na dopisy přes sádrové trpaslíky, věnce na rakev, dalekohled až po dětský kočárek. Věci mají své místo, herci je budou brzy potřebovat a musí přesně vědět, kam sáhnout. „Bez seznamu bych se neobešla,” říká rekvizitářka Jana Mikulíková a vytahuje ze složky sedm hustě popsaných listů. Na každém je výstup po výstupu zaznamenáno, co všechno musí být připraveno. Herecké šatny se plní kostýmy. Garderobiérka Ludmila Kalabisová musí rozvěšet na stovku šatů, obleků, plášťů, k vidění jsou i džíny, vesty, klobouky. „Člověk by řekl, že se v muzikálu všichni svlékají, takže kostýmů moc nebude. Opak je pravdou,” říká garderobiérka. Když je všude plno „Na jevišti začínají korepetice, připravte se prosím na hudební číslo Šmejd,” hlásí do divadelního rozhlasu inspicientka Tereza Novotná dvě a půl hodiny před začátkem samotného představení. Všechno je na minutu připraveno, herci přicházejí podle předem stanoveného plánu. Zvukař zároveň kontroluje mikroporty, tedy malé mikrofonky, které mají herci připevněné na obličeji, aby se nepřihodilo, že by některý z nich přestal během představení fungovat. „Petře, potřebovala bych vyměnit baterky,” prosí herečka Anna Michlíčková a přítomní si neodpustí připomínku o tom, že už dlouho se o ní jako o herečce na baterky mluví. Korepetice končí, celý soubor se ale hned na jevišti opět schází, tentokrát kvůli opakování choreografií. Režisér Radek Balaš narežíroval kromě tanečních čísel i boxování v ringu, akrobacii, stepování na klavírním křídle, basketbalovou hru, bubnování na barely. „V muzikálu Donaha! je šestnáct hudebních čísel a režisér nešetřil ani jednoho z kolegů. Je to nejnáročnější muzikál, který jsme u nás kdy dělali,” říká mluvčí Slováckého divadla Josef Kubáník. Těsně před začátkem Do představení zbývá 45 minut, herci odcházejí do maskérny. V inscenaci hraje téměř celý soubor Slováckého divadla, mnozí si lepí kníry, kotlety, některé herečky mají až tři paruky a během představení je musí v rychlosti vyměnit. Na jevišti se zatím upravují poslední detaily ve scéně, inspicientka zatahuje oponu, osvětlovač rozsvěcuje v sále a půl hodiny před představením začínají přicházet první diváci. Můžeme začínat Deset minut před začátkem produkce už všichni aktéři netrpělivě přešlapují v divadelním zákulisí. Na monitoru je vidět, jak se do posledního místa plní hlediště. Někteří herci dokuřují poslední cigaretu, jsou to ale hlavně ti, které nečeká zpěv na jevišti. „To bychom neudýchali,” shodují se nekuřáci a připevňují si na obličeje mikroporty. Malé vysílačky pak zastrčí zezadu za pásek kalhot. „Svítí mi zelená?” ptají se kolegů a ti je ujišťují, že technika funguje a mikroporty jsou připraveny ke snímání zpěvu. „Prosím, aby se všichni připravili na začátek představení, za chvíli můžeme začínat,” oznamuje inspicientka tři minuty před půl osmou. Tříhodinová šou s názvem Donaha! může začít.